Spises 1-III.-KONEC
3. srpna 2008 v 23:39 | ahaj
|
Spises
"Moc se omlouváme,ale budeme muset jít.Zítra zase přijdeme.Pokud vám to nebude vadit."
"Budu ráda,když zítra přijdete."Řekla královna a osobně nás vyprovodila.Když jsme byly daleko od paláce,na něco jsem si vzpomněla
"Jano kolik je hodin?"Zeptala jsem se.
"Je půl šesté.Proč?"Odpověděla Jana.
"Já mám v 6.00 rande s Adamem.Teď bych doporučovala jít domů.Co vy nato?"Zeptala jsem se.Do deseti minut jsme byly v hotelu a jak jsme tam dorazily,zazvonil můj telefon-pudřenka.Holky se zběhly kolem mě a když jsem jí otevřela,byl tam David.
"Tak,co jste zatím zjistily,děvčata?"Zeptal se nás.
"Všechny jsme přečetly dopisy královny a kromě toho,že jí vydírá a chce jí zabít,tam nic zvláštního neviděly.."Řekla Ester.
"Dobře.Protože nemáme žádné důkazy,považujte tento případ za uzavřený."Řekl David a usmál se.
"Jo!!!Vykřikly jsme všechny tři naráz.Obraz zmizel a já zavřela pudřenku a zase jsem se zeptala Jany.
"Kolik je hodin?"
"Je tři čtvrtě na 6.Měla by ses jít převléknout.Pokud nechceš jít v tomhle.."Odpověděla mi Jana.Za pár minut jsem byla převlečená do krásných večerních šatů.
"Budu muset jít.Dobrou."Řekla jsem.Holky mi nestačily ani odpovědět,protože já jsem spěchala za Adamem..
Druhý den jsem se vrátila za úsvitu.Holky na mě čekaly a když jsem konečně přišla,holky na mě začaly řvát,něco jako,že už jsem měla být dávno doma,ale já jsem si šla raději lehnout,protože mám s Adamem dnes další rande.Probudila jsem se až odpoledne.Rychle jsem si na sebe vzala něco sportovního.Vyšla jsem před hotel na místo,kde jsme se měly sejít.Přišla jsem až k večeru.Ester na mě začala mluvit a tím prořízla ticho:
"Od té doby,co máš Adama,si nás nevšímáš.Jak bychom byly vzduch!"
"Vám prostě vadí,že mám perfektního kluka a vy ne.To vás žere."Zakřičela jsem na holky.
"Když je to tak,nemusíme už být kamarádky."Zvolala Jana.
"Tak dobře."Ester a Jana odešly z pokoje.Já zase čekala na Adama,který měl dnes zase přijít.Když přišel,řekl mi:
"Musím ti říct něco moc důležitého.Já jsem zatajený syn královny a potřebuji,abys mi pomohla."
"Jistě.Co potřebuješ?"Odpověděla jsem.
No,víš,asi jsi slyšela o tom,že královské korunovační klenoty jsou v paláci.Má matka je chce ukrást a prodat na černém trhu.Já se je snažím zachránit a proto píšu ty dopisy."Řekl Adam a najednou zvážněl náš rozhovor.
"Ale co po mě chceš?"Zeptala se nevěřícně.
"Pomohla bys mi je ukrást a zabránit tak tomu,aby je prodala?"Zeptal se mě vážně Adam.
"No,já nevím."Odpověděla jsem a sklopila jsem oči.
"Neboj se.Půjde to jako po másle."Ujišťoval mě Adam.
"Tak dobře.Odvětila jsem a za chvíli jsme se krčili před palácem.Za chvíli jsme se dostali ke dveřím,které vedli do komnaty s korunovačními klenoty.
"Nandej si tyto speciální brýle,abys viděla lasery ."Řekl Adam.Když jsem si je nandala,viděla jsem asi 100 takových červených čárek,které se pohybovaly.
"Tenhle "kočičí kostým" mi při tom pomůže.Oblékla jsem si ho a šla jsem na věc.Ve stejné době holky poslaly otisky prstů z dopisů Davidovy na rozbor.Ten jim po několika minutách jim zavolal:
"Otisky patří Adamovy Galinskému.Posílám vám jeho fotografii.Neznáte ho náhodou?"
"To je ten Adélin Adam.Musíme ho rychle dopadnout!"Zvolaly obě dívky najednou.Mezitím jsem v paláci dorazila přes lasery ke klenotům.Pomalu jsem je házela Adamovy,který je chytal a dával mi je do batůžku.Svlékla jsem si "kočičí kostým"a chtěli jsme už odejít,když vtom se objevily holky a chytly Adama tak,že se nemohl ani hnout:
"Co vám zase přelétlo přes nos?Nechte ho být!"Křikla jsem na ně.Holky ho pustily a Jana řekla"
"Nepomohla jsi mu ukrást ty klenoty,že ne?"
"Vy tomu nerozumíte.Jeho matka,královna,je chce prodat na černém trhu.My je zachránili."Odpověděla jsem.
"Je to jinak.To Adam je chtěl prodat na černém trhu.To on je ten zloduch!"Dozvěděla jsem se od Ester.
"To není možné!To není pravda že ne?!Že si to vymyslely?!"Vyptávala jsem se Adama zoufale.
"Tvé kamarádky mají pravdu.Dík žes mi ty klenoty pomohla ukrást,drahá.Pravda je,že bych nikdy nechodil s někým tak trapným."Stačil ještě zvolat ironickou poznámku a pak už utíkal pryč a my za ním.Za rohem stál Adam a v ruce držel můj batoh.Ester se na něj zadívala a řekla"
"To je holografický fotoaparát."
"Jaks to poznala?"Řekla Jana.
"To je lehké.Myslíš,že by zloduch s klenoty v batohu jen tak stál a koukal a nesnažil by se utéct?" Zeptala se Ester Jany.A běžely jsme dál.Venku jsme ho přistihly,jak se snaží nastartovat moje VCMK,ale klíčky jsem měla u sebe.Ester si vyndala z batohu ten vysoce mrazící odlakovač a běžela k němu.Všimnul si jí až na poslední chvíli a to už nestačil utéct.Ester na něj stříkla toho odlakovače.Ten okamžitě zamrzl a spadl na zem.Zavolaly jsme Davida,aby si pro něj přijel.Za pár minut Adama jistili agenti ze SŠONULU.
To už přicházel k sobě.
"Teď jsi opravdu trapný,drahý."Řekla jsem,když Adama odváděli do obrněného auta.
"Děkuji vám,dívky,že jste ho dopadly.Teď vás odvezeme domů."Za několik hodin jsme už byly doma a ještě v letadle jsme se zase usmířily.Druhý den jsme šly do školy a užívaly jsme si jak tam,tak v soukromí jako nejlepší kamarádky.Bylo to skvělé.Jak v Londýně,tak i doma.
KONEC
Nenávidím-moje vlastní tvorba
21. března 2008 v 20:09 | ahaj
|
Básničky
Prosim vás zase nekopírovat...
Chtěla bychtuhle básničku zase věnovat andílkovi,snad bude vědět,o koho jde...a snad si ji přečte...
Nenávidím tvou duši,
Která mě tak mučí.
Nenávidí tvé oči,
Kterýma si mě osočíš.
Nenávidím rty tvé,
I když jsi s nimi líbal ty mé.
Nenávidím tvé vlasy,
Z nich se brzy zblázním,asi.
Nenávidím také tvůj hlas,
Ale naděje na jeho zaslechnutí je jak vlas.
Nenávidím tvůj smích,
Tvou kůži jak padlý sníh.
Nenávidím rozum tvůj,
Když na tebe křičím "Stůj!"
Ale tvůj rozum ti napověděl,
Abys mě navždy zapověděl.
Tolik jsem tě milovala,snad i víc,
Tys nastavil jen líc.
Dal's mi sbohem,dobře to vím,
Návrat tvůj je teď snem mým.
Nic víc nepřeji si
V noci jiné sny nezdají se mi.
Prosím,ozvi se mi,lásko,
Nemusíš mi hned říkat krásko.
Jen mě obejmi a tiskni k sobě,
Tak zůstaneme a neoddělí nás ani v hrobě.
Jsou to ale jen sny mé,
Stejně jako umět výrazy lomené.
Nežijeme v pohádce,
Kde princ si princeznu vezme.
Už dlouho je po poslední hádce,
Všichni teď do reality rychle vlezme!
Sbohem,andílku…
Vzpomínám-moje vlastní tvorba
21. března 2008 v 20:09 | ahaj
|
Básničky
Jen vás chci poprosit,abyste ji zase nekopírovali,diky...
Chtěla bychtuhle básničku věnovat andílkovi,snad bude vědět,o koho jde...a snad si ji přečte...
Vzpomínám,jak nám bylo krásně,
Ale nepamatuju si,že bys mi psal básně.
Chybí mi doteky tvé,
Stejně jako tobě ty mé.
Tedy snad…
Mám tě před očima ve dne, v noci
Máš mě prostě kompletně ve své moci.
Cítím ve svých útrobách chlad,
To samozřejmě není žádný klad.
Co mám dělat,nejsi už můj,
Vzdaluješ se a já křičím "Stůj!"
Co bys mě slyšel,je to myšlenka jen,
Nebo to může být také pouhý sen.
Kdo to má vydržet?
Kdo to má přežít?
Nemá mě kdo podržet,
Mé přání je teď NEŽÍT!
Vzpomínám a slza stéká mi,
To nestává se ti,
Já vím.
To jediné teď smím.
Pustit slzu,druhou třetí,
Tak strašně sama být.
Čas mi bez tebe tak pomalu letí,
Nikoho tk blízkého už nikdy nebudu mít.
Ty-moje vlastní tvorba
21. března 2008 v 20:09 | ahaj
|
Básničky
Usínám a myslím na tebe,můj princi.
Na tvé vlasy,
Které ráda hladím.
Na naše hlasy,
Spojené v rozkoši.
Na tvá očka,
Do kterých se ráda dívám.
To je tvá ručka,
Co mi přejíždí po těle.
Myslím i na tvou vůni,
Která mě vždy uklidní.
Myslím na tebe celého,
Kterého tak miluju.
Spises 1-II.
21. března 2008 v 20:06 | ahaj
|
Spises
" Tak, dáme se do práce. Aby se královně něco nestalo. "řekla jsem.
" To je pravda. "Řekla Jana. Hned ráno jsme začaly pátrat. Ale nejdřív jsme musely zavolat Davidovy.
" Musíte nám říct, k čemu se používá ta vaše výbava. "Řekla Ester.
" Ta výbava je k tomu, abyste ji použily, když ji budete potřeboval. "Řekl David.
" No, to jste nám fakt pomohl. "Řekla Jana.
" Není zač. "Zasmál se David a obraz zmizel. Já jsem vytáhla z batohu krásný, blyštivý prsten a než jsem si ho stačila nasadit na prst, otočila se ke mně Jana a zeptala se mě:
" Co to máš? "Já jí odpověděla:
" To je přece klíč od úplně nového VCMK. Myslím, že takový prsten máme všechny."Jana a Ester si sáhly do batohu a obě vytáhly úplně stejné prsteny jako jsem měla v ruce já.
" Mám nápad. Všechny zmáčkneme tlačítko na přivolání tak se můžeme vydat do Londýna.. "Řekla jsem.
" To je dobrý nápad, Adélo. Můžeme to zkusit. Co myslíš, Jano? "Řekla Ester.
" Jo zkusit se to může. "Odpověděla Jana.
O několik dní později jsme se už plavily na trajektu přes moře. A o dalších pár dní později jsme byly ubytovány v anglickém hotelu jménem Hotel Julie.
Byl večer, vlažný vzduch a Jana stála na balkonu v našem luxusním apartmá. Šla jsem za ní a když jsem tam došla, zeptala jsem se Jany:
" Na co koukáš?"
" Na támhletoho kluka. Vypadá skoro stejně jako tvůj bývalí kluk. Jak se vlastně jmenoval? "Řekla Jana s úsměvem.
" Jmenoval se Honza, jestli jsi to zapomněla. Ale máš pravdu. Je tu nějaká podobnost. "Odpověděla jsem.
" Co kdyby ses šla za ním podívat? "Řekla Ester, která nám celou tu dobu stála za zády.
" Zbláznila ses???!!! "Křikla jsem na Ester
" No,myslela jsem, že by ses s ním mohla seznámit. Je přece dost hezký."
Já jsem se otočila,opřela jsem se o zábradlí a chvíli jsem přemýšlela. Po chvíli jsem řekla:
" Ale jak se s ním mám setkat, když už tam není a já neznám jeho jméno natož jeho adresu. "Sklopila jsem hlavu a Ester mi dala ruku na rameno a řekla:
" Nedělej si starosti. Za těch pár dní, co tu budeme, ho určitě potkáme. To slibuji. "Obě jsme se otočily na Janu a já doufala, že taky řekne něco na moji útěchu, ale ta jakoby věděla, na co Ester myslí, řekla:
" Je už pozdě. Nepůjdeme spát?"
" Kolik je hodin? "Zeptala se Ester, jakoby chtěla změnit téma.
"Za 5 minut půlnoc. "Odpověděla Jana.
" Musíme se vyspat. Zítra nás čeká perný den. "Navrhla jsem unaveně. V duchu sem si byla jistá, ze se zítra něco skvělého stane. Všechny jsme byly moc unavené a šly jsme si lehnout. Ráno jsem se vzbudila brzy a tak jsem zavolala na centrálu, aby mi poslaly nějaký časopis, abych měla co dělat, než se holky vzbudí. O tři hodiny později jsem měla ten časopis přečtený 2x. Když jsem jí otevřela potřetí, holky se skoro ve stejnou
vteřinu probudily. Bylo 9.00. Jana se rozespale zeptala:
" V kolik hodin ses vzbudila?"
" V 6.00. Už si tady tři hodiny čtu. O hodinu později jsme se rozhodly, že se půjdeme proběhnout, abychom se procvičily na naši misi. V parku,přesně tam, kudy jsme běžely, se rozdvojovala cesta, ale naštěstí se zase tyhle dvě uličky spojovaly. Když jsme běžely v parku, nechtěně jsem vběhla do té rozdvojené uličky. Začala jsem se ohlížet po holkách, když vtom jsem do někoho vrazila. Oba jsme spadli na chodník a otočili jsme se jeden na druhého. Já jsem se nejdřív lekla a pak jsem ho poznala. Byl to ten kluk, co jsme ho s holkami včera viděly. Měl rozcuchané hnědé vlasy, hnědé bezedné oči. Připadala jsem si, jako bych se propadala a nikdy nedopadla, když jsem se do nich podívala.Byl vysoký asi jako já, možná o trochu vyšší (to znamená asi tak 170-180 cm).
" Neznáme se odněkud? "Zeptal se mě.
" Byla jsem- " Chtěla jsem odpovědět, ale on mi skočil do řeči:
" Ty jsi ta holka z balkonu. Včera jsi byla s nějakýma holkami na balkonu Hotelu Julie. Je to tak?"
" Jo, to jsem já. " Rozpačitě jsem odpověděla.
" Odkud jsi?" Zeptal se mě.
" Z Česka. Ty asi nevíš, kde to je. Nebo jo?" Zeptala jsem se, "a ty? Odkud jsi?"
" Já jsem taky z Česka. A odkud přesně?" Vyzvídal.
" Jsem ze Zahořan. To je asi 30 nebo 40 kilometrů od Prahy a 5,5 kilometrů od Mníšku pod Brdy. A ty?" Zeptala jsem se.
" To je zvláštní. Já jsem z Mníšku. Já jsem Adam. Jak se jmenuješ ty?" Zeptal se mě.
" Já jsem Adéla. Co kdyby jsme se dneska sešli?" Zeptala jsem se.
" Tak dobře. Co třeba v 6.00 zase v téhle uličce. Chceš pomoct na nohy?" Zeptal Adam.
" To nemusíš, ale i tak ti děkuji." Řekla jsem.
" A za co mi děkuješ?" Udivil se Adam.
" Za to, že jsme se srazili." řekla jsem. V tom se tady objevily Jana a Ester, celé vyděšené, kde jsem.
" Jsi v pořádku?" Zvolaly obě stejně.
" Jo. Nic mi není." Odpověděla jsem se smutkem v duši, protože teď budu muset odejít.
" Tak v 6 .00." Řekl Adam a usmál se.
" Tak ahoj." Řekla jsem a usmála jsem se také. Holky mě odtáhly a jen jsme se ocitly za nejbližším rohem, chytly mě a začaly se mě vyptávat:
" Je to ten kluk, co jsme ho viděly z balkonu? Jaký je? Máš s ním rande?" Sypaly jednu otázku za druhou.
" Jo! Jeto ten kluk. Je milí. A to rande máme. A co?!" Vyhrkla jsem na ně. Zůstaly koukat s otevřenou pusou. Ester se vzpamatovala jako první a řekla:
" Holky, vzpamatujte se! Máme práci." Teď jako by jsme se vzbudily ze snu.
Okamžitě jsme si přivolaly naše VCMK a jely jsme do paláce. Když jsme tam přijely, ochranka nás nechtěla pustit dovnitř.
" Co takhle zkusit zadní vchod. Třeba tam nebude ochranka." Navrhla Jana. Obešly jsme celý palác. Na druhé straně jsme našly zadní vchod. Nebyly to normální dřevěná malá vrátka, kterými se vklouzlo dovnitř, ale byl to obyčejný žebřík, který vedl nahoru do okna. Jana šplhala první, Ester za ní a já nám kryla záda. Když jsem vylezla nahoru, čekalo na nás takové malé překvapení. Byly jsme obklíčeny asi pěti muži z ochranky. Předvedli nás tam, kam jsme potřebovaly. Ke královně.
"Co tu chcete?" Zeptala se nás zestárlá, prošedivělá dáma.
"Jsme ze SŠONOLU. Máme vás chránit, Vaše veličenstvo." Bránila nás Jana.
"Odejděte!" Pokynula královna všem bodyguardům. Ti se okamžitě ztratili.
" Omlouvám se vám, děvčata. Je tu velké zabezpečení kvůli tomu atentátníkovi." Omluvila se nám královna.
"Mohla by jste nám ukázat poštu, která vám přišla během posledního týdne?" Zeptala jsem se královny, která nás vyzvala k tomu, abychom šly za ní. Odvedla nás do nádherného pokoje a vyzvala nás, abychom si sedly a mezitím vyndala kartónovou krabici plnou dopisů. Každá z nás si vzala jeden dopis, otevřela obálku a přečetla si ho a vzala jiný.
Když jsme přečetly všechny dopisy, vrátily jsme je do krabice a krabici jsme vrátily jsme jí královně. Jana se nenápadně podívala na hodinky a řekla:
pokračování příště
Mizim....
3. prosince 2007 v 11:23 | ahaj
|
Bezmyšlenkový keci
Vím,že se tu o to tolik nestarám(spíš vůbec),ale jen bych vás chtěla informovat,že zejtra nastupuju do nemocnice a nemam tušení,kdy se vrátím...Snad doufám,že do týdne....Tak se tu teda mějte a čau...
Spises 1-I.
3. prosince 2007 v 11:20 | ahaj
|
Spises
Šílená kravina,myslím,že to byl můj první přběh:-DEnjoy it...
Jednoho dne jsme se Ester, Jana a já procházely po Zahořanech a chtěly jsme jít ke mě domů, ale vtom jsme potkaly naši největší nepřítelkyni-Natašu. Když jsme jí míjely, zastoupila nám cestu a řekla:
" Kam jdete, primitivní nevzdělanci? Já už vím. Jdete někoho otravovat, že jo?"
" Ne. Jdeme k Adéle dělat domácí úkoly. A vůbec. Jdi nám z cesty." Řekla Ester a obešly jsme jí.
Když jsme přišly ke mně, daly jsme si něco ke svačině a šly jsme ke mně do pokoje. Tam jsme si chvíli povídaly a potom jsme se chtěly dát do práce, ale najednou se pod námi propadla podlaha a my jsme letěly dlouhým černým tunelem, křičely jsme strachy a po chvíli jsme dopadly na pohovku. Před námi byla místnost podobná laboratoři. Před námi stál starší, skoro plešatý muž. Řekl nám:
" Dobrý den, slečny. Já jsem David. "Ale Jana namítla:
" To je sice hezké, ale co tu děláme my? "
" Abych ti odpověděl, Jano. Jste tu proto,-"
"Jak to, že nás znáte jménem? "Skočila mu do řeči Ester.
" Ester, prosím tě, nepřerušuj mě. Jste tu proto, že jste vyvolené. "Řekl David.
" Jak to myslíte, že jsme vyvolené a k čemu? "Zeptala jsem se.
David se rozesmál a řekl:
" Moje milá Adélo. Myslím to tak ,že od teď si budete muset zvykat na takovéhle nečekané příchody, protože vás od teď budeme nečekaně volat. Právě jsme vás zaměstnali. O své totožnosti špiónky nesmíte nikomu říct. "
" My jsme špiónky?! "Zeptaly jsme se zděšeně všechny najednou.
" Ano. Špiónky. "Řekl David.
" A když jste nás vyvolil, tak je jasné, že se vaše organizace nějak jmenuje. "Řekla Ester.
" Jistě. Jmenuje se SŠONOL. "Řekl David.
" SŠONOL? Co je to za nesmysl? "Řekla Jana.
" SŠONOL není žádný nesmysl. "Namítl David.
" Ale co to znamená? "Zeptala jsem se.
" To znamená Světová špionážní organizace na ochranu lidstva. Zkráceně SŠONOL. Teď vám dám potřebné věci. Tohle, zvedl zelenou, červenou a žlutou kombinézu, jsou vaše pracovní kombinézy. Tohle, ukázal boty ve stejných barvách jako kombinézy, jsou vaše Pracovní boty. Myslím,že to už je všechno. Teď se dostanete k Adéle domů. Takže zatím naschle, slečny. "Řekl David a zamával nám. Najednou jsme ucítily ten samý vítr, který jsme cítily už když jsme se propadly, tak jsme pro jistotu zavřely oči. Když, asi po 10 vteřinách, vítr přestal, otevřely jsme oči a zjistily jsme, že jsme u mě doma. Jako první jsem se na slovo zmohla já:
" Tak doděláme ty úkoly?"
" Tak jo. "Řekly dohromady Jana a Ester.
Když jsme je dodělaly, oddechly jsme si a v tu samou chvíli se pod námi zase propadla zem my jsme opět ucítily ten otravný vítr, takže jsme zase zavřely oči. Po 10 vteřinách jsme zase přistály na pohovce. Před námi stál zase ten otravný, starý David:
" Proč nás zase voláte? Co je to tentokrát za blbost? "Ptala se otráveně Ester.
" Slečny, je to naléhavé. Někdo vyhrožuje britské královně smrtí. Posílá jí výhružné dopisy a její pošta jí vůbec nechodí, protože jí tu poštu bere. Tak teď k vaší výbavě. Teď potřebuji vědět vaše oblíbené barvy. Jano jaká je tvá oblíbená barva. "Oznámil nám David.
" Červená. "Řekla Jana.
" Ester? "Ptal se dál David.
" Žlutá. "Řekla Ester.
" A Adélo? ´´Zeptal se naposled David.
" Zelená. "Řekla jsem.
" Tak tady máte své Pracovní kombinézy a Pracovní boty. Teď běžte vedle do místnosti a rychle se převlékněte. "Řekl David. Když jsme byly převlečené a vyšly jsme z místnosti, kde jsme se převlékaly, šly jsme zpátky k Davidovy a on nám nabídl křesla na sezení a tak jsme si sedly.
" To je dobře, že jste si tak pospíšily a tady je vaše výbava. Tohle, ukázal nám neprůhlednou lahvičku od odlakovače, je vysoce mrazící směs v odlakovači, tahle, ukázal nám takový zvláštní černý kostým kde byly přišity dohromady top ( tím myslím druh trička), kalhoty, boty a rukavice, je " Kočičí kostým", když ho budete mít na sobě můžete se pohybovat jako kočka s celou její mrštností, tohle, ukázal takovou krabičku podobnou ovladači na televizi, ale s jedním knoflíkem, je holografický fotoaparát, tohle, ukázal nádherný prsten a uprostřed byl diamant ve tvaru srdce, je klíč k úplně novému VCMK. Nějaké otázky? "Oznámil nám David.
" Ano já. "Řekla jsem.
" Co je? "Zeptal se David.
" Já jenom, co je to VCMK? "Zeptala jsem se.
" To je jednoduché. Znamená to Vysoce citlivá motokára. "Odbyl mě David.
" Aha. "Pochopila jsem.
" Ještě něco? "Zeptal se David.
" Ano ještě já. "řekla Jana, " kde se ta mise bude konat? "
" Bude se konat v Londýně. Je čas, abyste už šly. "řekl David.
" Šly? A kudy? "Zeptala se Ester.
" Nebojte se, cestu vám ukážu a o dopravní prostředek jsem se vám taky obstaral. "Řekl s úšklebkem David.
" Vlezte si támhle do toho výklenku. "Dodal.Vytáhl kulatý ovladač s jedním tlačítkem a to tlačítko zmáčkl. A zase jsme byly v tom hrozném tunelu a po 10 minutách křiku jsme se propadly na zem. Rozhlédly jsme se a zjistily jsme, že je noc. Najednou mi něco zazvonilo v batůžku, který jsem dostala od Davida. Jana a Ester ty batohy měly taky, všechny jsme v nich měly svou výbavu. Sundala jsem si ho, vyndala jsem to, co mi v tom zvonilo a zjistily jsme, že o je pudřenka. Otevřela jsem jí a místo sklíčka se mi tam objevil ten otrava David a začal na mě mluvit:
" Zapomněl jsem vám říct o vašem telefonu. "Omluvil se nám David
" O našem telefonu? To má být to, z čeho vás vidíme? Jestli ano, tak chci říct, že jste nás vyděsil! "Obořila se na Davida Jana. " To je mi líto, slečny. Chtěl jsem vám jen říct, že máte všechny takovouhle pudřenku-telefon a teď vám posílám dárek, který patří k výbavě.Za chvíli by to mělo spadnout z "černého tunelu". Tak ahoj, slečny. "Řekl David a zmizel mi ze sklíčka a tak jsem tu pudřenku-telefon dala zpátky do batohu a hned nato spadl z "černého tunelu" malý padáček s krabičkou. Řekla jsem Ester:
" Prosím tě, Ester, dojdi pro to. "Ester kývla hlavou a doběhla pro ten padáček. Když ho přinesla,otevřely jsme krabičku a v ní byly 3 svítící baterky, které se připevnily na rameno. Když jsme si je připevnily, zjistily jsme, že byl pod nimi dopis od Davida. Bylo v něm, že všechny moc pozdravuje a že to nám zapomněl dát. Všechny jsme mu v duchu poděkovaly.
Pokračování příště
Turné aneb cesta za láskou-XXXII.-KONEC
20. října 2007 v 17:57 | ahaj
|
Ff-Turné aneb cesta za láskou
ADUSH
,,Hele,Tome,já nevim.Neřekla mi nic,jen večer přišla a bylo jí zle.Nejdřív jsme odešla a byla jsem…Byla jsem pryč.Ale pak jsem se vrátila,bylo to horší,tak jsem tu s ní zůstala.Dneska je to překvapivě lepší,ale nevim co jí je.Stejně jako nevim,jestli s tím přestala.Je mi líto,Tome,ale já nic nevim."odpověděla jsem mu.Tom udělal něco,co jsem vůbec nečekala.Objal mě a začal brečet.,,Tome,řekneš mi,co se stalo?Nika mi řekla,že je mezi vámi konec a žes ji vyhodil…"zeptala jsem se ho pomalu.Řekl mi,jak to bylo…Tak proto je Nice tak blbě,četla jsem o tom.Že by měla absťák?Že by s tím chtěla přestat?
,,Když já nevim,jestli je to to,čím Niku vyburcuju k tomu,aby toho konečně nechala!Já nechci,abych jí jedou našel někde předávkovanou.Mrtvou!"brečel mi na rameno Tom.
,,Tome,ty Niku miluješ,je to to nejlepší,cos mohl udělat.Aby konečně otevřela oči a uvědomila si,co provádí za blbost.Buď toho teď nechá a ty jí vezmeš na milost,nebo do toho spadne ještě víc.Ale věřila bych spíš tý první možnosti,veř mi…Znám jí už dlouho."konejšila jsem ho.Ještě chvilku jsme si povídali,pak jsem odešla a šla se starat o Niku.Byla jsem u ní celý odpoledne.Otírala jsem jí mokrym ručníkem a vedle postele měla připravenej kýbl pro jistotu,aby chudinka nemusela vstávat.Skoro nepřerušovaně prospala asi dvacet hodin.Davida jsme poprosili,jestli bychom tu nemohli zůstat ještě tak tři dny.Souhlasil,protože poslední koncert turné má být až za týden.Mezitím se už Nika docela vzchopila.
LILITH
No potěš pánbůh,ona toho ta Nika asi fakt nechá!A to jen díky Tomovi.Nevěřila jsem tomu,ona byla už odepsanej případ.Ale asi ne.No…Láska zmůže hodně věcí.To svědčí o mě a Billovi,klape nám to krásně,nehádáme se,nic,ne jako když chodil s Adélou.Jo když jsme u ní,začínaj tu kolovat klepy,že má něco s Georgem,ale moc tomu nevěřim,chovaj se k sobě pořád jako kamarádi.No to je fuk…
ADUSH
U večere mi došlo,že to s tim Billem nebude tak žhavý,jak jsem si myslela.Víc jsem chtěla bejt v kontaktu s Geem.Myslím,že už to,co jsem cítila k Billovi,konečně vyprchává.To je jedině dobře.Jediný,co mě teda štve,je to jejich dítě.Proč jim to vyšlo a nám ne?Proč já musela potratit aniž bych o tom drobečkovi věděla a Lilith si to těhotenství užívá a daří se jí dobře?Proč jen já to vždycky odnesu???Večer jsem zašla za Georgem.Omluvila jsem se mu za ten včerejšek.Zase jsme se spolu vyspali.
,,A když nebyl hlavní důvod Nika,tak proč jsi odešla?"zeptal se mě,když bylo po tom.
,,Víš…Nevěděla jsem,jestli to,co jsme cítila k Billovi,je už pryč."odpověděla jsem mu upřímně.Gee se usmál.
,,A?"zeptal se mě.Taky jsem se usmála a dala mu pusu.
,,Kdyby k němu něco cejtila,tak tu dneska večer nejsem,ne?"zeptala jsme se ho a celý jsme si to zopakovali.
O TÝDEN POZDĚJI
Tak a dneska se má uskutečnit poslední koncert naší tour.Tour,která nás pojí s TH.Po které se musíme zase rozdělit.Ať se to tu spárovalo jakkoliv,budeme teď zase hrát každej za svoji kapelu.Koncert byl úžasnej,skvělá atmosféra a když jsme se loučily,neuniklo mi několik slziček.Myslím,že holky na tom byly podobně.Nika byla trochu bledá,ale už jí bylo mnohem líp.Po koncertě jsme odjeli do studia,kde jsme měli mimořádnou radu.Nikdo se ani nepokoušel diskutovat o to,že kapely půjdou každá svojí cestou.Teď se řešila Lilith,protože čekala to dítě.Nakonec jsme se dohodli,že než porodí a než se vrátí z mateřský,bude u Billa,takže na čas kapelu opustí a my si seženeme novou bubenici.Pak jsme odjeli na hotel.Byl to jeden z nejsmutnějších večerů.Dali jsme si večeři,šli jsme zapařit,no ale stejně se všechny páry skoro hned vytratily.Teda nevim,jak to dopadlo u tý Niky,musím se jí zejtra zeptat,až dorazíme domů.
O MĚSÍC POZDĚJI
,,No tak,Niko,vzchop se,mě taky chyběj…"snažila jsem se jí trochu rozveselit.Nika ale pořád myslela jen na jednoho člověka na světě.Na Toma.Jak jsem z ní vytáhla,řekla mu,že je teď čistá a ten poslední večer se usmířili.Alespoň,že jim to tak dobře skončilo.Lilith nám pravidelně psala.Jak jsem jí a Billa neviděla tak šťastný,už mi nevadilo,že jsou spolu.
,,Niko,když na něj budeš pořád myslet,utrápíš se.Navíc by se mělo za pár dnů začít jednat o tom novym CDčku,musíš se vzchopit."sedla jsem si vedle ní a vzala jí za ruku.Taky mě bolelo,že se musím rozloučit s Geem,ale jinak to nešlo a všichni jsme si slíbili,že se budeme stýkat,jen budeme mít chvilinku času.
,,Adush,já…..Byla jsem u doktora…"řekla Nika pomalu.Ve mně hrklo!Tak proto je to s ní tak špatný,od tý doby,co jsme se vrátily.Proboha,co se jí mohlo stát?Drogy jí zníčily tělo a teď pomalinku umře bolestivou smrtí?
,,A co se stalo?Jsi nemocná?"zděsila jsem se nahlas.Nika jen zakroutila hlavou.
,,Byla jsem na gyndě.Adélo,já……já jsem těhotná!"vypadlo z ní.Já jen otevřela hubu dokořán.
,,To si děláš srandu!A co skupina,co Cdčko,co ty rozhovory a ta nová tour,o který se začíná jednat?"zděsila jsem se.Kua ty děti jsou v naší skupině fakt pohroma!Sotva si najdeme novou bubenici jako záskok za Lilith,která teda slíbila,že se vrátí,tak otěhotní i Nika!Proboha,co jsme komu udělala!
,,Já…asi si to nechám vzít…"řekla pomalu Nika.Pak uz jsme o tom nemluvili.O pár dní později sedíme zase v sedačce obě opřené o sebe,koukáme na telku,na záznam tour a je tu šílený ticho.
,,Už jsi byla na tý gyndě,aby ti to vzali?"zeptala jsem se.Nika jen zavrtěla hlavou.
,,Ty ho miluješ,víď?I to malý…"začala jsem.Bylo teď i částečně na mě,jak to s ní bude.Nika tentokrát kejvla hlavou,že strašně moc.Já byla chvíli ticho.
Tak víš co?Ser na gyndu."Nika se na mě podívala.,,Jeď za nim,já najdu nějakou náhradu….Ale dělej,než si to rozmyslim."usmála jsem se a Nika mi skočila kolem krku,div mě neudusila.
O DVA DNY POZDĚJI
,,Crrrrrrrrrrrrrrrrrr!!!"ozval se zvonek v jednom berlínskym bytě.Otevřít šel Tom.Když uviděl,koho mu sem čerti ženou,nemohl věřit vlastním očím.
,,Proboha,Niko,co tu děláš???"ptal se,když se pořádně uvítali.Nika se jen přes slzy usmála.
,,Musím si s tebou promluvit."řekla a zatáhla ho do jediný místnosti,kde nikdo nebyl,do koupelny.Za půl hodiny z ní Tom vyšel naprosto bílej jako stěna,ale šťaštnej.Zamířil za zbytkem kapely.A Lilith.
,,Kde ses flákal,Tome?Že tys byl zase na záchodě a honil sis ho tam?A kdo to vůbec zvonil?"dělal si srandu Gustav.Tom se na ně nepřítomně podíval a po chvíli ticha konečně otevřel pusu.
,,Lidi…….Já budu táta!"vypadlo z něj,zatímco k němu došla Nika a objala ho……
KONEC
(ahaj)
Takže lidičky,tohle je poslední díl týhle povídky,byly bychom rády,kdybyste nám napsali,jak se vám líbila,protože máme malý tajemství…Možná,když budou pěkný odezvy,tak napíšeme druhou řadu;-)Takže zatím se s vámi loučíme,mějte se krásně a…skládejte básně:-D
Vaše Adush,Lilith a Nika
Turné aneb cesta za láskou-XXXI.
20. října 2007 v 17:45 | ahaj
|
Ff-Turné aneb cesta za láskou
NIKA
Ranní probuzení jsem myslela že snad ani nepřežiju. Ospale jsem si protřela oči a zjistila jsem, že jsem schoulená u záchodové mísy, kolem které jsou ještě zbytky mých zvratků. V tu chvíli jsem musela myslet na jedinou věc- na svoji milovanou dávku! Zase se mi tak neskutečně zvedl žaludek, ale připadalo mi, že snad už ani nemám co vyzvracet. Zvedla jsem se a šla si opláchnout obličej k umyvadlu, ale co jsem viděla mě málem položila. Měla sem úplně zničený vlasy, řasenku rozteklou po celým obličeji a celkově jsem nějaká vyhublá.
Vyjdu z koupelny, do pokoje Adush, která leží na posteli a spokojeně spí. Podívám se na hodinky, které leží na nočním stolku. Už je skoro jedenáct. Měla bych si do pokoje dojít pro nějaký věci. Docela jsem přecenila vlastní síly, ty šílený křeče mě chytaly s každým krokem a měla jsem co dělat, abych se nesložila na chodbě, když jsem ještě spěchala, aby mě nikdo neviděl.
Došla jsem do našeho, mého a Tomova pokoje a pokládala jsem to za vítězství, ale moc dlouho jsem se neradovala, protože mě zase chytlo to zvracení a vlítla jsem na záchod se vyzvracet. U zrcadla jsem se upravila a po tom, co se mi udělalo lépe jsem přišla k posteli, kde si spinkal Tom. Vypadal tak sladce, tak nevinně… Pohladila jsem ho po tváři a ukápla mi slza.
"Já to dokážu!" šeptla jsem tiše, abych ho neprobudila. "Lásko moje, dám za to cokoliv, nechci tě ztratit." šeptám dál a lehnu si vedle něho a schoulím se k němu. Je to tak příjemný pocit zase ležet vedle něj. Kdyby tak byl včera u mě a nebyla by to Adush, kdo mi držel vlasy, když jsem zvracela. Tisíckrát víc bych to přivítala, než to, že se s semnou rozešel.
"Miluju tě, miláčku." dám mu letmou pusu na tvář a odcházím tiše jako myška zpět za Adush.
TOM
Vůbec jsem nemohl celou noc spát, musel jsem pořád myslet na to, co se stalo mezi mnou a Nikou. Vůbec jsem nevěděl co si myslet a ač jsem nad tím bloumal celou noc, na nic jsem nepřišel. K ránu jsem usnul, ale stejně jsem se probudil kolem jedenácté, ale jen tak jsem ještě ležel se zavřenýma očima. Připadal jsem si děsně zvláštně, když vedle mě neležela.
Ale najednou se otevřely dveře a já v nich poznal Niku, která ale okamžitě zmizela na záchod. Nevím proč, ale předstíral jsem, že spím. O pár minut později vyšla a lehla si za mnou. "Já to dokážu!" zašeptá.
"Lásko moje, dám za to cokoliv, nechci tě ztratit." šeptá znova a pohladí mě po tváři. Tolik moc jsem ji chtěl chytit za tu její krásnou ruku a políbit jí, ale nemohl jsem! Musím ji donutit aby s tím přestala! Ale stačím na to? Jsem pro ni dost důležitý, aby pro mě s tím svinstvem přestala???
"Miluju tě, miláčku." dá mi ještě pusu a pak potichounku odchází. 'Taky tě miluju' řeknu si v duchu a slyším zaklapnutí dveří.
ZPĚT U NIKY
Když jsem přišla do Adush pokoje, byla už na nohou a vypadala jako by něco hledala.
"Tady si!" vykulila na mě oči.
"Byla sem jen u Toma v pokoji." špitnu tiše a sednu si do křesla. "Promiň za ten včerejšek. Muselo to s semnou být strašný, fakt promiň, ale teď já nemám kam jít." začnu hystericky brečet. Adush ke mně pohotově přiběhne a nechá mě, abych se jí vyplakala na rameno.
"Niko, neboj, to bude dobrý, společně to zvládneme. Tak jako dřív, jasný?" setře mi slzu z tváře a povzbudivě se usměje.
"Adush, ale co když to nezvládnu?" podívám se na ni.
"Zvládneš!" přikáže mi. "A teď se Niko seber, půjdeme se najíst, jo?"
Tiše kývnu. Kupodivu mám docela hlad, což je docela zvláštní, ale snad to snadněji zvládnu.
Po vydatné snídani jsme si řekly, že se půjdeme projít. Možná to všechno kazilo jen to, že za každým rohem byla kupa fotografů. Adush mě pozvala na zmrzku a snažila se mluvit o všem pozitivním, ale moc to nezabíralo, stejně všechny moje myšlenky směřovaly k Tomovi. U stánku se zmrzlinou nás čekal šok. Před náma ve frontě stáli ruku v ruce Bill s Lilith a vedle nich stál tak trochu nepřítomně vyhlížející Tom. Lilith a Bill se něčemu děsně smáli a Bill žďuchnul do Toma. "Tak se brácha trochu směj." snaží se ho rozveselit. Lilith se otočí a pak si všimne mě a Adush. "Jé, ahoj, co vy tady?"
ADUSH
Automaticky se otočili i Bill s Tomem. Bylo mi to tak nepříjemný vidět ty dva jak jsou šťastní, drží se za ruce a čekají miminko. To miminko, které se mělo narodit mně!
"Ahoj." špitneme s Nikou a nejradši bysme stály na severním pólu. Napětí a ticho protrhla Lilith. "Dáte si zmrzku s náma, ne?" usměje se od ucha k uchu. Já s Nikou se na sebe podíváme a pokrčíme rameny. I přestože se tomu snažím zabránit, pořád můj pohled směřuje směrem k Billovi a i Bill se na mě tak nejistě dívá. Oba vždy uhneme pohledem. Připadám si jako na úplným začátku, když jsme spolu ještě nechodili. Zamilovaná jako malá holka… Ale snažím se na to nemyslet. Co však nejde přehlédnout, je to, jak se na sebe Tom a Nika pořád zamilovaně a ublíženě zároveň koukají.
"Pojďme zpátky…" zatáhne mě najednou za mikinu Nika a skoro brečí. Kývnu a radši se rychle zdechneme zpět na hotelovej pokoj.
"Chce se mi tak moc spát." zahrabe se do peřin Nika a co to dořekne, tak usne…
Chvíli jen tak uklízím, abych na NĚJ odehnala myšlenky, ale stejně to jaksi moc nepomáhá. Najednou někdo otevře dveře a já se šíleně leknu, až sebou škubnu. Když se ohlídnu, vidím, že to je Tom. "Pojď dál, ale Nika spí." řeknu.
"Tím líp…" řekne Tom. "Něco bych od tebe potřeboval." chytne mě šetrně za paži a kouká se mi přímo do očí. Tak teď se vážně děsím toho, co po mně chce!
"Tome, ale já nemůžu, vždyť víš že jsem se rozešla s Billem…" řeknu co nejopatrněji. Tom na mě nechápavě vytřeští oči.
"Cože? A co já s tím?"
"No tak…" vytrhnu mu ruku z té jeho.
"Ježiš ne, Adush, to jsi špatně pochopila." pousměje se Tom. "Potřeboval bych se tě na něco zeptat. Mezi 4 očima, rozumíš?" mluví dál.
"Dobře, tak pudem k tobě na pokoj." řeknu a u něj se pak posadíme na posteli.
"Potřebuju vědět jak na tom Nika je." řekne skoro až zoufalým hlasem.
"Špatně, chceš-li to vědět." odpovím bez rozmyslu.
"Přestala s tím nebo v tom jede dál?"
(Niky)
Turné aneb cesta za láskou-XXX.
1. září 2007 v 14:35 | ahaj
|
Ff-Turné aneb cesta za láskou
NIKA
Letím za Tomem,kterej nasupeně odchází pryč z baru.Ještě,že je v hotelu,jako ten bar…Hned letí do pokoje.Zavřu za mnou dveře,když se taky dostanu do pokoje.Po Tomovi ani stopy.Pak mi došlo,že se asi zavřel v koupelně.Došla jsem ke dveřím.
,,Tome,já….To nebylo tak,jak si myslíš.Já jsem sháněla dávku pro jednu kamarádku,vážně!Věř mi,já s tím svinstvem přestala!"řekla jsem mu přes dveře.Chvíli bylo ticho.
,,Veroniko,….Běž pryč…Říkal jsem ti,že jestli s tím nepřestaneš,mezi nám bude konec.Je to tady.Nechci s tebou mluvit,nenalžeš mi ani slovo!"řekl Tom přese dveře.Zdá se mi to,nebo se v jeho silném hlubokém hlasu zračí slzy?Nemohla jsem tomu uvěřit.Tom mě vyhodil!Kam půjdu?Navíc…bez dávky….cítila jsem,že se blíží absťák.Nadechovala jsem se,že mu ještě něco řeknu,ale přerušil mě.
,,Vím,že tam ještě stojíš.Veroniko,běž!Je konec…"šeptl a pak jsem slyšela,jak pouští vodu.Tady už nic nezmůžu.Alespoň ne s absťákem.Vzala jsem mobil a klíče od pokoje a zabouchla za sebou dveře…
TOM
Věřil jsem,že se tý drogy kvůli mně vzdá,ale spletl jsem se.Tímhle mi dokázala,že mě doopravdy nemiluje.Nevěřím tomu.Přece se to dá nějak vysvětlit.Třeba ta její kamarádka…Ne blbost,byl to výmysl!Prostě v tom pořád jede!No a poté,co jsem jí řekl,ať odejde,čekal sem,že stejně zůstane,to milující dělají,ale ona stejně odešla,slyšel jsem zaklapnutí dveří.Jsem zoufalý!Kdybych alespoň věděl,co dělat,ale já vůbec nevim.Nevim nic!
NIKA
Pomalu jsem se ploužila k jednomu pokoji.Snad mě přijme,poslední dobou na sebe sereme.Zaklepala jsem,za chvilku se otevřely dveře a v nich stála napůl odmalovaná Adush.Ani jsem si nevšimla,že by byla na tý oslavě dole v baru.
,,Pojď dál."řekla mi.Beze slova jsem vešla a zhroutila se do křesla.Měla jsem příšerný křeče.Absťák už byl v plnym proudu.Sedla si ke mně a starostivě se na mě koukala.
,,Niko,co se ti děje proboha?"děsila se nad mejma prázdnejma očima a bílym obličejem.
,,Já se rozhodla….rozhodla se…sorry."nedořekla jsem a vyrazila ke koupelně,kde jsem chvíli strávila zvracením.Pak jsem se vypotácela ze záchoda,svalila se do křesla.
,,Tak mi konečně řekni,co se ti stalo,Niko,kruci,mám o tebe strach!"zaúpěla Adush.Podívala jsem se jí do očí.Jenže jsme neviděla ty její fantasticky modrý oči,ale tmavě hnědý,takový,co jsme vídala u mýho Toma.Nevěděla jsem,jestli je mý rozhodnutí správný,teda jestli jsem se rozhodla tak,abych to vážně zvládla,ale…
,,Adush,rozhodla jsem se.Končím s drogama,to co tady dneska předvádim,za to se omlouvám,ale už s tím nechci mít nic společnýho a tenhle absťák si musím prodělat.Jenže,víš…Ještě,než jsem se takhle rozhodla,ukecávala jsem Lilith o další dávku,trochu jsme se pohádaly a přišli dvojčata.Tom mi řekl,že jestli s tim neskončim,rozejde se se mnou a tady měl důkaz,že jsme s tím neskončila,takže…Takže mi teď řekl,že se mnou končí a vyhodil mě z pokoje.Nemám kde přespat."brečela jsem.A nejen bolestí v srdci,ale i bolestí v těle,ty křeče a všechno byly příšerný.Adush odešla a když přišla,měla s sebou ručník,kterej mi dala na čelo.Krásně chladil.Pak si ke mně sedla a já jí objala.
,,Niko,spi tady,já poprosim Georga,aby mě nechal přespat u sebe."řekla vlídně.Asi jsem se jí stejně měla víc věnovat.
,,Děkuju ti.."vyrazila jsme se zebe,zatímco jsem zase letěla na hajzl.Když jsme se vrátila,Adush už tu nebyla.
ADUSH
Vytratila jsem se z pokoje.Bylo mi Nikdy líto.Na jednu stranu jsme jí litovala,že musí prožívat takovýhle bolesti,ale na druhou stranu si to způsobila sama.No a teda taky jí lituju s Tomem.Zase….On udělal celkem dobrou věc,protože teď vlastně Niku donutil,aby s tím přestala,věřím,že to dokáže,když je to kvůli Tomovi.Došla jsem ke Georgovým dveřím a zaklepala.Otevřel mi Gee.Vešli jsem a já mu stručně vysvětlila situaci.Ale vážně jen stručně.Řekla jsem mu,že Tom Niku vyhodil z pokoje a tak jsem jí nabídla,že bude spát u mě,jestli bych nemohla spát u něj.Heh samozřejmě souhlasil.Šli jsme brzo spát.Krásný mazlení přešlo v sex.Náš první společnej.Po tom jsme jen tak leželi vedle sebe v objetí.
,,Víš,že jsem tě vážně nemusel?Na tý party,tý první jsem si myslel,že jsi šíleně namyšlená a střídáš kluky jako ponožky.Dneska už vim,že je to úplně jinak."řekl a políbil mě na čelo.Zavřela jsem oči.Jo,pařba,pamatuju si,tehdy jsme s Billem…poprvý…spolu…V očích mě začaly pálit slzy.Já ho ještě pořád miluju!:-One,to ne,už o něm nechci ani slyšet!A než si ujasnim v hlavě,co vůbec chci,nemůžu se Georgovi podívat do očí!Alespoň ne tuhle noc…
,,Gee,já……..půjdu zkontrolovat Niku,jestli jí není ještě hůř."zašeptala jsem,zvedla se,navlíkla na sebe jedno Georgovo triko a vylítla jsem k sobě.Slzy mi tekly po tvářích,snad nepotkám nikoho.Vlezla jsme k sobě a celou noc se starala o chudáka Niku,aby v tom nebyla sama.Nakonec jsem usnula ve vaně,zatímco Nika každou chvíli zvracela…
LILITH,JEŠTĚ NA PAŘBĚ
Bill na mě nechápavě koukal.Já na něj taky.
,,Co to má bejt??"zvyšoval hlas.
,,Bille,já s tim nemam nic společnýho,já toho nechala.Nika ale asi ne."hysterčila jsem.Bill ke mně přišel a objal mě.
,,Baruško,budu ti věřit a doufám,že moje důvěra není marná.Pamatuješ si přece,co jsem ti řekl ten den před tiskovkou,nechci zjistit,že to bylo jen plejtvání kyslíku."objímal mě.
,,Neboj,nikdy bych neudělala nic,co by ti ublížilo,protože pohled na to,jak se ty trápíš,by zabíjel mě."řekla jsem,políbili jsme se a vydali se do pokoje,kde jsme si ještě dlouho povídali…
Konec 30.dílu
(ahaj)