close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Náhoda,nebo...?

18. července 2006 v 22:52 | ahaj |  Ff-Náhoda,nebo...?
Jela jsem zrovna nakupovat do Prahy,když se to stalo.Jela jsem po dálnici ve svém novém autíčku,který si střežím jako oko v hlavě.V Praze jsem kdysi bydlela,ale pak jsme se přestěhovaly s mámou do jedný zapadlý vesnice asi 30 km od Prahy.Od tý doby,co mám řidičák a jsem tedy konečně plnoletá,snažim si najít v Praze nějaký bydlení,abych mohla bydlet tam,kde jsem kdysi nechala svoje srdce...
No takže konečně mě z mého zamyšlení vytrhl zvonící mobil.Sjela jsem ke krajnici,abych ten hovor vyřídila.Kouknu na dysplej a vidím;máma.Moc se mi nechce s ní mluvit,nechce,abych se stěhovala...mě ale na jejím názoru opravdu nezáleží...Už jsem udělala spoustu věcí,který se mámě nelíbily a ted už se to nemůže změnit.Mimo jiné třeba ten piercing do jazyka...Ale to je jedno.Zhluboka jsem se nadecha a zvedla telefon.
,,Ahoj.Kde jsi?"uslyšela jsem mámu z durhého konce mobilu.V dály jsem slyšela našich 5 dalmatinů,jak štěkají.Máma je okřikla a vrátila se k telefonu...
,,No jsem na ceste do Prahy.Proč?"odpovím jí znuděně.Jako bych jí to neříkala před čtvrt hodinou...
,,A kdy se vrátíš?"zeptala se mě máma.
,,Nevím,asi večer.Jdu do Careffouru,chci si koupit nějaký nový...-"nestačila jsem doříct,vtom se stalo něco,z čeho mi běhá mráz po zádech jestě teď...No zatímco jsem mluvila s mámou,řítilo se kolem nějaké auto.Asi to blbě vybrali,nebo co,ale najednou se se mnou začalo auto pohybovat dopředu.Vlaste docela rychle.Jsem v šoku,řvu:
,,Kurva co se to děje?!"musela to slyšet i máma,protože se okamžitě ozvala vystrašeným hlasem:
,,Co se děje?!Jsi tam?Adélo!"
,,J-jsem v p-pohodě.Za-zavolám ti po-po-potom!"vykoktala jsem do telefonu a ukončila jsem hovor.Začala jsem se rozhlížet.Moje autíčko už zpomalilo a za chviličku úplně zastavilo.Roztřesenýma rukama jsem si odepla pás a otevřela dveře.Vystoupila jsem a konečně jsem uviděla to,co mě tak vyděsilo.Byla to velká černá dodavka.Vylézali z ní nějací kluci,od oka ani neměli řidičáky...Matně mi někoho připomínali,ale byla jsem v šoku,dál jsem to neřešila.Asi dva ti kluci byli na mol,při pohledu na mě je chytal záchvat smíchu,další jen přihlíže a jakoby se nemohl rozhodnout,jestli se přidat k těm dvěma a smát se,nebo k tomu čtvrtýmu a být taky v šoku.Ten čtvrtej se koukal na moje autíčko a něco si mumlal.Začala jsem svého miláčka obcházet,nějak jsem nerozpoznala,kam ten kluk kouká.Zasavila jsem se před zadním nárazníkem,zbledla jsem a bylo mi na omdlení.Ten nárazník byl uplně na šrot!!!Cítila jsem se hodně slabě.Chtěla jsem si jít sednout do auta,abych se uklidnila,ale nemohla jsem se pohnout.Stála jsem tam a koukala na ten zničenej nárazník jak na ducha.Oni mi zníčili autíčko.Oni mi zníčili autíčko!ONI MI ZNÍČILI AUTÍČKO!!!Projel mnou vztek,jak blesk.Usadil se mi v žaludku a já začala zuřit.Koukala jsem tam na ten zárazník a přestávala jsem cítit prsty,jak jsem je pevně zatnula do pěstí.Vztek a zášť jsem cítila až v krku.Najednou jsem hned za sebou uslyšela slabý,vyděšený hlas.
,,Omlouvám se za kluky.Oni do tebe nechtěli nabourat,přísahám,ale trochu jsme pili a...-" nemusel to ani doříct.Vlastně nemohl.Pomalu jsem se na něj otočila,v očích vražednej pohled.On ustoupil asi o krok nebo dva zpět,musela jsem vypadat fakt zlostně.Otevřela jsem pusu a začala na něj řvát:
,,Tak oni nechtěli??!!Kdyby nepili,tak by se to nestalo!Jak vás vůbec mohli nechat udělat řidičák?!Vlastně vypadáte,že ho ani nemáte!Ani jeden,jak tu stojíte!Moje auto!Za celej půlrok,co jsem ho dostala k narozkám,se s ním nic nestalo.A pak přijede nějaká banda pitomejch opilejch teenagerů a zničí mi ho!A teď budu muset zaplatit opravu!A čím budu jezdit?!"lapala jsem po dechu,křičela jsem hodně hlasitě.Možná se v Praze najde několik málo lidí,kteří mě jestě neslyšeli...:-))Kouknu na toho kluka,vypadá docela zmateně,asi neví,co na to říct.Pak otevře pusu.
,,Promiň,ale já ti nerozumím.Nejsem z Česka."řekl mi.Pak jsem si to uvědomila.On na mě nemluvil česky,ale německy...Učím se němčinu od třetí třídy a dokonce jsem byla na brigádě v Rakousku(to mi máma taky nechtěla dovolit...).Brala jsem tedy němčinu jako samozřejmost a ani jsem mezi ní a čestinou nedělala rozdíly...Hned jsem mu to s chutí přeložila do jeho rodného jazyka akřičela jsem snad ještě víc.Hlas se mi třásl vztekem.On se na mě chvíli díval vyděšenýma očima a pak se trochu nesměle pokusil o vtip.
,,Zaplatím ti opravu..."Já na něj hodila jestě horší pohled než před tím a zase jsem začala řvát,ale už ne tolik a automaticky německy:
,,Zaplatit opravu?To mi tak pomůže!Ale vlastně jo,pomůže,alespoň budu mít o jednu starost míň!"už jsem se začala uklidňovat.Tamti dva,co byli na mol se po mym řevu začali zase z plna hrdla smát.Ten kluk,co se mnou mluvil,se na ně otočil a hodil asi takovej zlostnej pohled(neviděla jsem mu do obličeje,tak nevím),že ti dva se okamžitě přestali smát a ten třetí vypadal o něco vystrašeněji.Otočil se zpátky na mě.Nevěděla jsem,jak se zachovat.Byla jsem plná vzteku,ale zase jsem nechtěla vypadat jak hysterka...
,,Hele víš co?Já nepil,tak budu řídit.Sedni do auta a veď nás k nejbližšímu autoservisu,nevyznám se tu...jo?"zeptal se jemně,asi se bál,že bych zase vybuchla....Němě jsem přikývla,on odešel k jejich autu,zahnal ty kluky dovnitř a sám si sedl za volant.Chvilku se ještě dohadoval s jedním z nich,byl to jeden z těch ja se pořád smáli,asi chtěl řídit,ale on mu to nedovolil.Já se otočila,obešla svého miláčka a sedla za volant.Nastarotvala jsem,koukla do zpětnýho zrcádka.Vidím,jak už ten kluk nastaroval a čekal,kam se pojede.Já se tedy chopila volantu a pomalu jsem rozpohybovala svého "nemocného" miláčka a černá dodávka udělala totéž....
Konec 1.dílu
(ahaj)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama