Jela jsem zrovna nakupovat do Prahy,když se to stalo.Jela jsem po dálnici ve svém novém autíčku,který si střežím jako oko v hlavě.V Praze jsem kdysi bydlela,ale pak jsme se přestěhovaly s mámou do jedný zapadlý vesnice asi 30 km od Prahy.Od tý doby,co mám řidičák a jsem tedy konečně plnoletá,snažim si najít v Praze nějaký bydlení,abych mohla bydlet tam,kde jsem kdysi nechala svoje srdce...
No takže konečně mě z mého zamyšlení vytrhl zvonící mobil.Sjela jsem ke krajnici,abych ten hovor vyřídila.Kouknu na dysplej a vidím;máma.Moc se mi nechce s ní mluvit,nechce,abych se stěhovala...mě ale na jejím názoru opravdu nezáleží...Už jsem udělala spoustu věcí,který se mámě nelíbily a ted už se to nemůže změnit.Mimo jiné třeba ten piercing do jazyka...Ale to je jedno.Zhluboka jsem se nadecha a zvedla telefon.
,,Ahoj.Kde jsi?"uslyšela jsem mámu z durhého konce mobilu.V dály jsem slyšela našich 5 dalmatinů,jak štěkají.Máma je okřikla a vrátila se k telefonu...
,,No jsem na ceste do Prahy.Proč?"odpovím jí znuděně.Jako bych jí to neříkala před čtvrt hodinou...
,,A kdy se vrátíš?"zeptala se mě máma.
,,Nevím,asi večer.Jdu do Careffouru,chci si koupit nějaký nový...-"nestačila jsem doříct,vtom se stalo něco,z čeho mi běhá mráz po zádech jestě teď...No zatímco jsem mluvila s mámou,řítilo se kolem nějaké auto.Asi to blbě vybrali,nebo co,ale najednou se se mnou začalo auto pohybovat dopředu.Vlaste docela rychle.Jsem v šoku,řvu:
,,Kurva co se to děje?!"musela to slyšet i máma,protože se okamžitě ozvala vystrašeným hlasem:
,,Co se děje?!Jsi tam?Adélo!"
,,J-jsem v p-pohodě.Za-zavolám ti po-po-potom!"vykoktala jsem do telefonu a ukončila jsem hovor.Začala jsem se rozhlížet.Moje autíčko už zpomalilo a za chviličku úplně zastavilo.Roztřesenýma rukama jsem si odepla pás a otevřela dveře.Vystoupila jsem a konečně jsem uviděla to,co mě tak vyděsilo.Byla to velká černá dodavka.Vylézali z ní nějací kluci,od oka ani neměli řidičáky...Matně mi někoho připomínali,ale byla jsem v šoku,dál jsem to neřešila.Asi dva ti kluci byli na mol,při pohledu na mě je chytal záchvat smíchu,další jen přihlíže a jakoby se nemohl rozhodnout,jestli se přidat k těm dvěma a smát se,nebo k tomu čtvrtýmu a být taky v šoku.Ten čtvrtej se koukal na moje autíčko a něco si mumlal.Začala jsem svého miláčka obcházet,nějak jsem nerozpoznala,kam ten kluk kouká.Zasavila jsem se před zadním nárazníkem,zbledla jsem a bylo mi na omdlení.Ten nárazník byl uplně na šrot!!!Cítila jsem se hodně slabě.Chtěla jsem si jít sednout do auta,abych se uklidnila,ale nemohla jsem se pohnout.Stála jsem tam a koukala na ten zničenej nárazník jak na ducha.Oni mi zníčili autíčko.Oni mi zníčili autíčko!ONI MI ZNÍČILI AUTÍČKO!!!Projel mnou vztek,jak blesk.Usadil se mi v žaludku a já začala zuřit.Koukala jsem tam na ten zárazník a přestávala jsem cítit prsty,jak jsem je pevně zatnula do pěstí.Vztek a zášť jsem cítila až v krku.Najednou jsem hned za sebou uslyšela slabý,vyděšený hlas.
,,Omlouvám se za kluky.Oni do tebe nechtěli nabourat,přísahám,ale trochu jsme pili a...-" nemusel to ani doříct.Vlastně nemohl.Pomalu jsem se na něj otočila,v očích vražednej pohled.On ustoupil asi o krok nebo dva zpět,musela jsem vypadat fakt zlostně.Otevřela jsem pusu a začala na něj řvát:
,,Tak oni nechtěli??!!Kdyby nepili,tak by se to nestalo!Jak vás vůbec mohli nechat udělat řidičák?!Vlastně vypadáte,že ho ani nemáte!Ani jeden,jak tu stojíte!Moje auto!Za celej půlrok,co jsem ho dostala k narozkám,se s ním nic nestalo.A pak přijede nějaká banda pitomejch opilejch teenagerů a zničí mi ho!A teď budu muset zaplatit opravu!A čím budu jezdit?!"lapala jsem po dechu,křičela jsem hodně hlasitě.Možná se v Praze najde několik málo lidí,kteří mě jestě neslyšeli...:-))Kouknu na toho kluka,vypadá docela zmateně,asi neví,co na to říct.Pak otevře pusu.
,,Promiň,ale já ti nerozumím.Nejsem z Česka."řekl mi.Pak jsem si to uvědomila.On na mě nemluvil česky,ale německy...Učím se němčinu od třetí třídy a dokonce jsem byla na brigádě v Rakousku(to mi máma taky nechtěla dovolit...).Brala jsem tedy němčinu jako samozřejmost a ani jsem mezi ní a čestinou nedělala rozdíly...Hned jsem mu to s chutí přeložila do jeho rodného jazyka akřičela jsem snad ještě víc.Hlas se mi třásl vztekem.On se na mě chvíli díval vyděšenýma očima a pak se trochu nesměle pokusil o vtip.
,,Zaplatím ti opravu..."Já na něj hodila jestě horší pohled než před tím a zase jsem začala řvát,ale už ne tolik a automaticky německy:
,,Zaplatit opravu?To mi tak pomůže!Ale vlastně jo,pomůže,alespoň budu mít o jednu starost míň!"už jsem se začala uklidňovat.Tamti dva,co byli na mol se po mym řevu začali zase z plna hrdla smát.Ten kluk,co se mnou mluvil,se na ně otočil a hodil asi takovej zlostnej pohled(neviděla jsem mu do obličeje,tak nevím),že ti dva se okamžitě přestali smát a ten třetí vypadal o něco vystrašeněji.Otočil se zpátky na mě.Nevěděla jsem,jak se zachovat.Byla jsem plná vzteku,ale zase jsem nechtěla vypadat jak hysterka...
,,Hele víš co?Já nepil,tak budu řídit.Sedni do auta a veď nás k nejbližšímu autoservisu,nevyznám se tu...jo?"zeptal se jemně,asi se bál,že bych zase vybuchla....Němě jsem přikývla,on odešel k jejich autu,zahnal ty kluky dovnitř a sám si sedl za volant.Chvilku se ještě dohadoval s jedním z nich,byl to jeden z těch ja se pořád smáli,asi chtěl řídit,ale on mu to nedovolil.Já se otočila,obešla svého miláčka a sedla za volant.Nastarotvala jsem,koukla do zpětnýho zrcádka.Vidím,jak už ten kluk nastaroval a čekal,kam se pojede.Já se tedy chopila volantu a pomalu jsem rozpohybovala svého "nemocného" miláčka a černá dodávka udělala totéž....
Konec 1.dílu
(ahaj)