close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Náhoda,nebo...?-XIV.

26. července 2006 v 0:17 | ahaj |  Ff-Náhoda,nebo...?
Ty slova mi zněly v uších a měla jsem pocit,že se rozléhají v celém pokoji,ve kterém dlouho nikdo nepromluvil.Bylo vidět,že tohle Bill rozhodně nečekal.Seděl a trochu ztrácel barvu.Čekala jsem,že se začne vykrucovat a že ode mě uteče.Udělal ale něco jinýho.Vstal ze židle,na které seděl,přistoupil k mé posteli.Pevně mě objal,políbil mě a řekl.
,,Tak to je skvělý!Abych řekl pravdu,tohle jsem nečekal.Ale je to prostě úžasný.Ehm,co s tím uděláme?"zeptal se mě.
,,No já jsem přemýšlela,že si to nechám vzít,ale tohle rozhodnutí musíš schválit i ty...Takže?"zeptám se ho a je mi líp,že jsem se mu svěřila a že jsme se dali zase dohromady.
,,Blázníš?Ty bys chtěla něco,co je zplozeno z naší lásky,jen tak zabít?Tak to ani náhodou!"řekl rozhodně a já se usmála.Políbili jsme se.Když jsme se od sebe odlepili a Bill se zase posadil,vešli do pokoje kluci.
,,Nenechte se rušit,ale musíme už jít.Máme jestě zkoušku."řekl Gustav pobaveně.Všichni samozřejmě pochopili,co se tu před chvílí dělo.Podívala jsem se nenápadně na Toma.Zářil štěstím,že je zase všecho v pořádku.Kluci se se mnou rozloučili,Bill mě místo pozdravu políbil a odešli.
Teď,když jsme se s Billem usmířili,to bylo v nemocnici k nevydržení.Hrozně jsem chtěla za Billem.Chodil za mnou každý den,někdy s ním přišel Tom,někdy přišli všichni.Bylo to super.Hned,co Bill odešel,začalo se mi stýskat,ale rozplynulo se to,když mi zavolal,nebo napsal.Když mi jednoho dne doktor přišel převázat obvazy,stalo se něco úžasnýho.Sundal náplasti,odmotal obvazy a sundal všechny ochranné vatičky,napuštěné desinfekcí.Chvíli se na má zápěstí díval přímo ohromeně.Nechtěla jsem se na ně podívat,připomínaly mi ošklivou věc a velkou chybu.Když mi ale doktor řekl:,,Tedy slečno,podívejte se sama.",stočila jsem pohled ke svému zápěstí.Užasla jsem,pochopila,proč se doktor tvařil tak překvapeně.Byly tam sice silný jizvy,ale vzhledem k tomu,že mi včera tahali stehy,jsem byla překvapená,že jsou ty jizvy už tak zahojený.Byly sice trochu zarudlý,ale jinak to vypadalo celkem přijatelně.Já je vlastně viděla jen to ráno,co jsem to udělala a abych byla upřímná,vypadalo to nechutně.Pak jsem je viděla včera,když mi tahali ty stehy a to byly podrážděný a bolavý a nateklý.Ale teď už to vypadalo opravdu zajímavě.Neubránila jsem se usměvu.
,,Nevím,jak jste to udělala,ale zahojilo se vám to strašně rychle.Jestli to takhle půjde dál,zkontrolujeme vám je zítra a možná bychom vás zítra nebo pozítří propustili."řekl překvapeně doktor.Hned mě napadlo,jestli mě neuzdravila láska nebo štěstí.Zeptala jsem se na to doktora.Ten se ale jen zasmál a řekl,že na takový věci nevěří.Mě ale neodradil.
,,Doktore,nemohl byste mi je nechat už bez obvazů,prosím?"zeptám se,když si doktor připravil další obvazy na převaz.Chvilku na mě koukal a pak odpověděl.
,,No mohli bychom vyzkoušet,jestli se to bude takhle dobře hojit i na vzduchu."řekl a odešel.Já jsem mohla zase svobodně hýbat rukama.Tedy hýbat do takových pohybů,aby mě to moc nebolelo.Přejela jsem si po jizvách prsty.Bylo to trochu nepříjemný.Podívala jsem se z okna.Sluníčko krásně svítilo.Od tý doby,co jsem ležela v nemocnici,nezasvítilo ani jednou.Prostě se mi nechtělo ukázat.Nebo jsem ho nechtěla vidět já?ptám se sama sebe.Sleduju auta a lidi na ulicích.Někdo zaklepal.
,,Hmmm."zamumlala jsem.Tomu musel rozumnět každý.Minule mi přeci Tom nerozuměl,tak jsem přemýšlela,jak to udělat,aby mi rozuměli všichni a vymyslela jsem jen mumlání....Otevřely se dveře a dovnitř vešel Bill.Rozzářili se mi oči.Hrozně ráda se na něj dívám.Přišel ke mě,políbil mě a zamumlal ,,ahoj."Posadil se ke mě a prohlížel si mě.
,,Tak jak ti je?"zeptal se.
,,Jestli myslíš tohle,"pohladila jsem si břicho, ,,tak je to zatím v pohodě.A ruce taky.Zrak už mám zase dobrej,skoro to nebolí a podívej,už mi sundali obvazy."rozplývala jsem se.Byla jsem teď vážně šťastná.Byl se mnou Bill,můj zdavotní stav byl už celkem v pořádku a čekám dítě s klukem,kterýho miluju z celýho srdce.Co víc jsem si mohla přát?Strčila jsem mu ruce až pod nos.Letmo se na mě podíval.
,,Ježiš,tys musela tak hrozně trpět jen kvůli mě.Jak ti to jen vynahradím?"ptal se.
,,No malá odměna by mi určitě neuškodila.Dnešek je fakt super den.Jo a ještě mám jednu novinku.Krásně se mi to hojí,tak říkali,že by mě zítra nebo pozítří porpustili.Není to bezva?"ptám se.
,,A co ti dávali,že se ti to najednou tak zlepšilo?"zajímal se Bill.
,,To,co mě tak rychle uzdravilo,jsem nedostávala od doktorů,ale od tebe.Dávals mi lásku,podporoval mě,jsem ti za to moc vděčná."
,,Vděčná?To já bych měl být vděčný tobě,žes mi dala druhou šanci.Vždyť-"
,,Prosím tě,nezačínej zase."usměju se.Celý odpoledne strávil Bill u mě a povídali jsme si.Odešel až pozdě večer,když mu volal Tom,že jestli se okamžitě nevrátí na hotel,vyhlásí po něm pátrání.Tentokrát to ale nemyslel zle.Bill se smál,Tom taky.Nakonec mi ho Bill dal k telefonu.Pozdravil mě,ptal se,jak se mám,co ruce.Chvilku jsme kecali,pak jsem mu ale řekla,že už budu končit a položili jsme to.Bill mi ještě popřál dobrou noc,dlouze mě políbil a odešel.Hned jsem šla spát,abych se rychleji dočkala druhého dne.Nakonec jsem usnula tak tvrdě,že mě musel ráno doktor při vizitě budit.Zkontroloval mi ruce,bylo to lepší než včera.
,,Myslím,že bychom vás mohli odpoledne propustit."prohlásil.Ja jsem mu poděkovala a on odešel.Pak jsem vstala a začala si balit těch pár věcí,co jsem tu měla.Před několika dny mě odpojili z přístrojů a já jsem konečně mohla chodit po pokoji.Sbalila jsem se,přisunula jsem si židli k oknu a koukala ven.Seděla jsem tam poměrně dlouho.Uvědomila jsem si to ale až když jsem dole na ulici uviděla jednu postavu s černými vlasy.Bill.Za chvilku už klepal na moje dveře.
,,Dále."ozvala jsem se německy.Bill vešel a přešel ke mě.Políbil mě,tak to už bylo naše nepsaný pravidlo.
,,Hádej co?Dneska mě propustí!"vyhrkla jsem na něj.On se rozzářil a obejmul mě.
,,Tak to je skvělý.Pomůžu ti sbalit."řekl.
,,Hotovo."oznámila jsem mu.Odešla jsem do koupelny a převlékla se.
,,Sluší ti to."ohodnotil mě Bill.Já se ušklíbla a v tu chvíli vešel doktor.
,,Tak slečno,jste připravena?"přikývnu.,,Tak můžete jít."řekl,rozloučil se se mnou slovy:,,a ať vás tu už nikdy s ničím takovým nepotkám!"Šli jsme s Billem ke mě na hotel,Bill nesl moji tašku.Odemkla jsem,vešli jsme a já se rozplácla na gauč.
,,JO!!!!!!!!!!!"zakřičela jsem radostí.To jsem v nemocnici nemohla.Všechnu radost jsem začala vyřvávat do okolí.Bill ke mě přistoupil.
,,Myslím,že tu máme něco rozdělanýho."řekl a políbil mě.Já mu polibek opětovala...
Konec 14.dílu
(ahaj)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama