Celý den jsme strávili mazlením a milováním,dokud jsme asi v deset večer neusnuli.Ráno jsem se probudila přímo naproti Billovi,takže jsem mu koukala přímo do očí.Vlastně jen na víčka.Vypadal sladce.Dívala jsem se na něj strašně dlouho a přemýšlela o naší budoucnosti.A o tom dítěti.Bylo to zvláštní.Vždycky kolem mě byla spousta dětí od příbuzných a já jsem si tehdy říkala,že jednou určitě budu mít vlastní dítě,ale že se ho dočkám tak brzy jsem opravdu neplánovala.Byl to takový zvláštní pocit,vědět,že ve mě vyrůstá nový život.Hlavou mi proudily myšlenky tohoto typu.Bill sebou jemně trhl a probudil se.Dívali jsme se do očí toho druhého.Pak jsme se k sobě naklonili a políbili se.
,,Ahoj."pozdravila jsem ho potichu.On udělal to samý a povídali jsme si.Asi po hodině jsem musela vstát,bylo tam nedejchatelno.Otevřela jsem okno dokořán a vlezla si zase do postele za Billem.
,,Hele mám nápad."řekl Bill zamyšleně.
,,Jakej?Něco romantickýho?"zeptám se zvědavě.
,,No to zrovna ne.Napadlo mě udělat večírek k tvýmu uzdravení."řekl Bill.Já nasadila bolestnej výraz.
,,To chceš,aby to zase skončilo jako minule?Nebo bychom si ho udělali jen my dva?"ptám se.
,,Ne to nechci,ale teď už od tebe neodejdu ani na krok,i když půjdeš třeba na záchod.Prostě se od tebe nehnu,ale myslel jsem,že bychom pozvali Toma a nějakou tvou kámošku.Příjde mi,že je teď nějakej sám,tak že bychom mu nabrnkli nějakou holku,co ty na to?"navrhl mi Bill.
,,To nejní špatnej nápad.Zbylo tu ještě nějaký zobání zminula i nějakej alkohol,ale od toho bys mě musel držet hodně daleko.Zaprvý nechci dopadnout jako minule a zadruhý teď ani pít nemůžu,když jsem v jinym stavu.Ale jinak to nezní špatně.Zavolám Týně,no vlastně Týně ne,když jsme rozhádaný.Tak zavolám někomu jinýmu a domluvíme se."začala jsem plánovat.Jsem strašná.Když někdo něco navrhne,hned začnu plánovat a přemýšlet,jak se to zvládne,kolik bude potřeba pití a jídla a tak.
,,Hele,ale nechtěla bys konečně Týně odpustit?Tohle je docela dobrá příležitost..."řekne Bill a já nemám co namítnout.Známe se už 6 let a nikdy jsme se pořádně nepohádaly.Musím přiznat,že jsem jí chtěla hned po naší hádce zavolat,abych se jí omluvila.Pak jsem si ale uvědomila,že se jí vůbec nemusím omlouvat.Ale myslím,že už je načase,abychom se usmířily.
,,Tak dobře.Jdu jí zavolat a domluvit to."řekla jsem.Už jsem si chtěla sednout,ale Bill mě položil zpátky do postele.
,,Ještě nechoď."prosil a začal mě zase líbat.Mazlili jsme se.Vstávali jsme až v poledne.Zařídili jsme všechno,co bylo potřeba.Já zavolala Týně a Bill se šel mezitím nalíčit.Vytočila jsem číslo a čekala.
,,Čau."řekla Týna.
,,Ahoj.Nemám moc času,tak půjdu rovnou k věci.Chceme s Billem udělat party."
,,Takže vy jste se dali zase dohromady?¨"zeptala se mě o trochu radostnějším hlasem.
,,Jo,dali a jsme opravdu šťastní.No hele,napadlo nás,že bychom někoho dohodili Tomovi a napadlas nás ty.Nechtěla bys tedy přijít?"řekla jsem.Je zvláštní,že se ještě nezmínila o tom rozhovoru v nemocnici...,pomyslím si.
,,Takže mi odpouštíš?"zeptala se Týna s nadějí v hlase.
,,Vždyť víš,že bych se na tebe nedokázala zlobit moc dlouho.Takže příjdeš?"zeptám se.
,,Jasně,budu ráda,že tě zase uvidím.Už ti sundali obvazy?"
,,Jo a je to docela zahojený.Tak teda dneska asi tak v-"zamyslím se.V kolik by měli přijít?ptám se sama sebe.,,Víš co,vydrž."dám si sluchátko od pusy.
,,Bille,v kolik má Týna přijít?"zařvu přes celej pokoj,Bill byl zrovna v koupelně a maloval se.
,,No tak v šest,jo?"zakřičel na mě Bill z koupelny.
,,Jasně."přiložím si telefon zase k puse.,,Tak teda v šest,jo?"
,,Jasně,určitě příjdu."
,,Budu se těšit.A o tom dohazování nic nevíš..."odpovím,rozloučíme se a položíme telefony.Bill vyšel z koupelny a přešel ke mě.Políbil mě do vlasů.
,,Tak a já zavolám Tomovi."Šel si pro mobil a já šla mezitím na záchod.Slyšela jsem ho,jak říká:
,,Hele,brácha,chceme udělat takovou soukromou party.Přijď."Skoro okamžitě promluvil znova.
,,Žádný ale.Prostě příjdeš.Na nic se tě neptám,je to rozkaz.Jestli tu nebudeš do šesti,uteču s Ady na druhej konec světa!"zavtipkoval.Tom mu něco odpověděl.Já jsem vyšla ze záchodu a tiše jsem poslouchala.
,,Tak fajn,zatím čau."položil sluchátko.Bill se na mě podíval s úsměvem na rtech.
,,Takže dohodnuto.V šest je tu jak na koni."řekl mi.Já k němu přišla,sedla si mu na klín a prohodila.
,,No a my máme celý čtyři hodiny samy pro sebe."
,,Jak to,4?Já myslel že 6.Ty ještě někam jdeš?"zeptal se mě nechápavě.
,,Ne,ale ty si vážně myslíš,že když budeme 4 hodiny o samotě,že nám ten make-up a všechno vydrží?A navíc se budu muset jít umejt."řekla jsem trochu ustaraně.V koupelně jsem nebyla od tý doby,co jsem se pokusila o sebevraždu.Tý místnosti jsem se bála.Aby mi nepřipomněla,co jsem tam zažila a vůbec proč jsem to udělala.Bill to pochopil.
,,Neboj,bude to dobrý a kdyžtak zavoláš a já okamžitě příjdu,ale nesnaž se o něco podobnýho,jako minule,jo?"
,,Neboj,teď k tomu nemam důvod."odpovím mu a on mě políbí.Začneme se mazlit a čas jakoby najednou přeřadil na nejvyšší rychlost.Zdá se mi to jako chvilka,ale začnou odbíjet hodiny.V podvědomí počítam kolikrát bily.Ježiš,je pět!Konečně se odlepím od Billa.Ten pochopil.Taky se mu nechce,ale pustí mě.Já si vezmu věci,ručník a jdu do koupelny.Na prahu se zastavím.Podívám se dovnitř.Krev už zmizela,žiletka zase ležela na poličce před zrcadlem.Pomalinku jsem vešla a stalo se to,co jsem přesně nechtěla.V tu chvíli se mi začaly vybavovat všechny pocity,co jsem cítila před víc jak týdnem,jako kdybych to cítila právě teď.Bylo to strašný.Cítila jsem,jak se chvěju.Pomalu jsem vycouvala z koupelny.Opřela jsem se o zeď a cítila jsem,že mi po tvářích stékají slzy.
,,Já to nezvládnu.Jsem bačkora."řekla jsem si potichu.To mě ale vzpružilo.Já nejsem žádná bačkora!Vlezla jsem zpátky do koupelny.Bylo to ještě horší.Brečela jsem ještě víc,i když jsem nechtěla.Vší silou jsem se přiměla k pohybu.Došla jsem ke sprše(ano,byla tu jak sprcha,tak i vana),položila věci na umyvadlo a chvilku jsem zůstala stát.Pak jsem něco uslyšela.Otočila jsem se a vytřeštila oči.Přímo proti mě jsem stála já.Zamykala jsem dveře.Pak moje druhé já šlo k vaně a začalo ji napouštět.Nebyla jsem schopná pohybu.Stála jsem tam a bylo mi mdlo.Dívala jsem se sama na sebe,jak si sundavám ručník a lezu do vany.Rozhlédla jsem se.Nechápala jsem,o co tady jde.Ale bylo to fakt strašidelný.Mou pozornost opět připoutal pohyb.Podívám jsem se na "sebe" a vidím,jak vstávám a beru do ruky tu žiletku.Začala jsem cítit,že se už dlouho neudržím na nohou.Sledovala jsem,jak si žiletku přikládám k zápěstí a táhnu.A zase a znova....
,,Bille!!!!!!!!"zavolám roztřeseným hlasem a zhroutím se na podlahu.Celá se třesu.Díky bohu,"já" zmizela a vana byla zase prázdná.I žiletka byla na svém místě.Bill se přiřítil do koupelny a okamžitě poklekl.Vzal mě do náručí a konejšivým hlasem se mě zeptal.
,,Neboj,už je dobře.Co se stalo?"
,,Já-já nevím.Stála jsem tady,"(ukážu ke sprše), ,,a pak jsem najednou uslyšela za sebou šramot.Otočila jsem se a tam jsem stála......já.Bylo to hrozný.Vlezla jsem si do vany a podřezala se.Teda já ne,ale ta druhá."vzlykala jsem.Podívala jsem se na jizvy.Byly nateklé a zarudlé.Byla to jen představa?Jak je ale možný,že byly moje zahojený jizvy zase podrážděný?Co se to se mnou děje?Nemohla jsem se zbláznit,jak to tvrdila ta psychiatrička?Ne to je blbost,vždyť jsem normální,řikala jsem si.Ale hlásek ve mě říkal pravý opak.Ne nic mi nejní,řekla jsem si rozhodně a hlásek zichl.Stejně jsem se cítila strašně.Pak jsem uslyšela Billa.
,,Tak a dost!Tohle musí přestat.Nenechám tě,aby ses tu tak trápila!Okamžitě se přestěhuješ k nám!Tady by ti to všechno připomínalo.A já prostě nedokážu přihlížet,jak tě to zžírá zevniř!Nemysli si,že nevím,jak ses celou noc chvěla!"řekl Bill a já si vybavila,jak jsem skoro nespala,pořád jsem se třásla.Hlasek ve mě mi pořád říkal,ať se otočím,vždyť tam nejní nic strašnýho.Mě se ale pořád vybavovalo,že kdybych se otočila,mohl by tam být Tom a usmívat se na mě jako to ráno.Usnula jsem až k ránu.Do reality mě vrátila až natažená Billova ruka.Uvědomila jsem si,že vstal a teď mi chce pomoct na nohy.Chytla jsem se ho a postavila se.Pořád se mi podlamovaly nohy,opřela jsem se tedy o Billa.Ten mi pomohl z koupelny.Posadila jsem se do obýváku.
,,Tak a teď tu seď a ani se nehni.Já ti zatím sbalím věci a okamžitě půjdeme pryč!"přikázal mi.Já jsem ho poslechla a zatímco on lítal po bytě a odevšad vyndaval moje věci,já seděla na sedačce a pevně svírala potah v dlaních,protože se se mnou začal celý svět točit.Bill zabalil i všechno jídlo i pití,co jsem měla v kuchyni.Za chvilku,která mi tentokrát přišla jako věčnost,si přede mě Bill stoupnul.
,,Tak hotovo,můžeme jít.Zavolal jsem i služební auto,ve tvém stavu bychom tam šli hodně dlouho,pokud bychom tam došli ještě dnes."řekl.Bill mi pomohl vstát a já se pomalu ploužila ke dveřím.Už to bylo lepší.Bill za mnou zamkl.Bylo mi to divný.Připadala jsem si jako lemra na smrtelný posteli a chudák Bill kolem mě musel lítat.Bill přivolal výtah,který nás odvezl na recepci.Bill mě odhlásil a zaplatil útratu.
,,Ani slovo."řekl jakoby výhružně,když viděl,že otvírám pusu,abych něco namítla.Pomalu jsme šli ven před hotel.Bylo krásně.Svítilo sluníčko,ptáci zpívali,ale já to stejně moc nevnímala.Byla jsem pořád ještě dost v šoku.Vidět sama sebe,jak se podřezávám bylo i na mě fakt moc.Šla jsem za Billem k nějakýmu čenýmu autu.Bill mi pomohl nasednout a sám si sedl vedle mě.Řidiči zadal adresu jejich hotelu a vyjeli jsme.Bill mě celou tu dobu držel pevně za ruku.
,,Tak jsme tady."řekl šofér a my vystoupili...
Konec 15.dílu
(ahaj)