Probudila jsem se a rozhlédla se.Bill tu nebyl!Zděsila jsem se.Když se tu bude jen tak toulat po baráku a narazí na mámu...No ani jsem nechtěla pomyslet,co by se dělo.Vylítla jsem z postele,šla na záchod a pak hledat Billa.Nebyl ani dole,ani na naší rozlehlé zahradě a nenašla jsem ho ani ve výběhu se slepicemi.Šla jsem tedy zpátky do baráku a divila se,kde jen může být.Celý dům spal,až na mě.Šla jsem tedy zpátky do pokoje a začala zase balit.Když jsem nesla do vedlejšího pokoje dnes asi pátou bednu,uslyšela jsem z místnosti na konci chodby afektovanej smích mýho bráchy.Protočila jsem panenky a šla si po svých.Určitě si přivezl zase nějakou holku,říkám si,když za sebou zavírám dveře od mýho pokoje.Pokračuju v balení.Když už mám skoro dobalenou další krabici,pomalinku se otevřou dveře a dovintř vklouzne po špičkach Bill.Když se otočil a uviděl mě stát před sebou,lekl se.
,,Myslel jsem,že ještě spíš."přešel ke mě a dal mi pusu.
,,Kdes byl?Hledala jsem tě úplně všude.Nedovedeš si představit,co by se dělo,kdybys narazil na mámu!"řeknu mu,když se odtáhne.
,,No já šel asi v devět na záchod a cestou zpátky jsem potkal tvýho bráchu.Pozval mě k sobě a kecali jsme doteď."řekl.To se mi nechtělo věřit.Můj mentálně zaostalej brácha si povídal s Billem??Svět se zbláznil.
,,A o čem jste mluvili?"zeptám se a snažím se,aby to znělo co nejvíc lhostejně.
,,No tak různě.O muzice,o Praze,o tobě..."prokecne se Bill.Přesně na to jsem čekala.Zajímalo by mě,jaký moudra do něj můj retardovanej brácha hustil.Byl schopnej na potkání říkat,jaká jsem strašná a tak.
,,Hele,já musím na záchod."řeknu Billovi a nevím,jestli na to skočil nebo ne,protože jdu pryč z pokoje.Chvilku váhám,mám jít na ten záchod,i když se mi ani moc nechce,nebo...Zvědavost je silnější.Potichu se kradu chodbou a jemně zaťukám na Lukášovy dveře.Uslyším jen zabručení,tak vejdu.Byl tam pořád stejnej bordel,příšernej,nedejchatelnej vzduch a uprostřed toho seděl Lukáš u kompu.
,,Co chceš?"ptá se mě.Já si sednu na křeslo vedle stolu.
,,Hele,cos zase hustil do Billa?"ptám se ho.
,,Jo tak to je libovej týpek.Dobře jsme pokecali."odpověděl mi a dál čuměl na obrazovku.
,,No a cos mu zase napovídal?"
,,Nic.Kecali jsme o jejich muzice,o koncertech,holkách a musim teda uznat,že se rozhovor točil skoro pořád kolem tebe.Nebyl schopnej mluvit o čemkoliv jinym..."
,,No například?"
,,Dal jsem mu slib,že ti neřeknu ani slovo.No ale řekl mi,že tě strašně miluje.To ti snad prozradit můžu.Víc ti ale neřeknu."zařekl se Lukáš.
,,No ale udělal bys pro mě alespoň něco?"zeptám se ho.Je mi naprosto jasný,že už z něj nic nevymámím.
,,No podle toho co?"odpoví mi otázkou brácha.
,,No nevím,jestli ti to Bill řekl,ale budu se stěhovat.S Billem jsme přijeli pro moje věci a zjistili jsme,že jich tu mám strašně moc.Mohl bys jet s námi do Prahy dodávkou s těma mejma bednama?"zeptala jsem se ho.On se zamyslel.
,,Kdy?"
,,Dneska,jak to dobalíme."
,,Jo dneska bych měl čas."konstatoval.Poděkuju a jdu zpátky do pokoje.Lukášova slova sice slyším na každém kroku pokaždý od někoho jinýho,ale prostě mě to zase potěší.Bill tě strašně miluje...,znělo mi v uších.Pokaždý mi to hrozně zvedne náladu.Vejdu do pokoje a vidím,že se Bill chopil balení i beze mě.Dala jsem mu pusu na tvář,jako poděkování,a přidám se k němu.Jde nám to víc od ruky než včera a kolem jedný už máme skoro hotovo.Dáme si pauzu a já skočím pro jídlo.Nechci s Billem jíst dole,kvůli mámě.Najíme se,já odnesu nádobí,letmo pozdravím mámu,vezmu si ten dopis od realitky a zase letím nahoru.Kolem třetí dobalujeme poslední věci plus deky a polštáře.Skočím pro Lukáše,že už máme hotovo,ať připraví auto.Začneme snášet krabice dolů.Máma jen mlčky přihlíží.Když jdu asi po pátý dolů,máma mě zastaví.
,Neměly bychom se usmířit,když se teď odstěhuješ?
,,No pokud se Billovi do očí omluvíš.A mě taky,žes to fakt několik let přeháněla,tak klidně."řeknu chladně.Vždycky jsem byla taková hodná holčička,zakřiknutá,všechny jsem poslouchala,ale asi od 14 jsem se začala kvůli rodinný situaci měnit.Už jsem nebyla taková naivní,přitvrdila jsem.A navíc jsem začala bejt nehorázně drzá.A to se pořád zhoršovalo.Abych řekla pravdu,vůbec mi to nevadilo,ale občas toho bylo fakt moc.Takže jsem tam na ní koukala,v obličeji kamennej výraz a uvnitř na sebe pyšná.Máma vypadala,jakože svádí krutý boj,jestli má podlehnout a přistoupit na moje podmínky nebo jestli má dál bejt hnusná.
,,Tak fajn,ale už o něm nechci slyšet."řekla poraženě.Já se usmála a pokračovala.Nosili jsme bedny a nakládali je do bratrovy dodávky.Asi za půl hodiny nebo za hodinu jsme měli hotovo.Máma stála před autem a sledovala,jak s Billem urovnáváme poslední věci.Když byly i ty hotový,šla jsem k ní.
,,A jak to chceš udělat?Neumím německy ani slovo a nepředpokládám,že on umí česky."řekne vzpurně máma.Já se jen usměju.
,,No ale já jo.Budu vám to překládat."
,,Tak dělej,ať to mám za sebou."řekla máma.Byla nějaká divná.Já vzala Billa za ruku,řekla mu,že s ním chce máma mluvit a že jim to budu tlumočit,On si tedy stoupne mezi nás a neví,co se bude dít.
,,Ehm,já bych se vám..............chtěla......ehm...............omluvit,že jsem.................no..........měla ošklivý................připomínky k vašemu..................ehm............vzhledu.Opravdu je mi to .................ehm.........no................líto."vysoukala ze sebe.Já se začala zeširoka usmívat a přeložila jsem to Billovi.Ten jen poslouchal a pak přikývl.Řekl mi,že to nevadí,hlavně,že jsme si to vyříkali.Já to řekla mámě a ta se zase nadechla.
,,No a tobě se omlouvám,že jsem Billovi nadávala několik let,že je to holka a teplej buzík.Opravdu jsem to přeháněla."řekla už o trochu jistěji.Já si teda umím sjednat respekt,řeknu si.Nikdy jsem na mámu nesměla zvýšit hlas,natož abych si kladla požadavky,ale teď...
,,Jo omluva přijata.Kdyžtak se můžes někdy ozvat a můžeš přijít ke mě do mýho bytu."řeknu,obejmu jí.Bill se pokusí rozloučit se s ní česky,ale vyjde z toho něco skoro nesrozumitelnýho.Všichni se tomu zasmějeme.
,,Řekni mu,že doufám,že to s tebou myslí vážně."řekla mi máma.Já to Billovi přeložila a on mi odpověděl.
,,Jo říká,že smrtelně."přeložím mámě,usměju se,rozloučíme se a já s Billem jdeme k mýmu autu.Pak si ale na něco vzpomenu.Vrátím se k mámě a řeknu jí,že Baxiss byla moje,dostala jsem jí k vysvědčení.Takže mám plný právo odvést jí s sebou.Nechce se mi ji odvádět ze smečky,ale byly bychom na tom obě blbě,kdybychom nebyly spolu.Máma s těžkým srdcem souhlasila a já ještě skočila do baráku pro její věci;misku,obojek,vodítko a pod.Máma se se mnou rozloučila,Baxissce dala velkou pusu na hlavu a my nastoupili.Já jsem dala Baxiss dozadu a vyjeli jsme.
,,Tak tohle Tom nepřekousne."zasmál se Bill a my mířili ku Praze s Lukášem v zádech...
Konec 19.dílu
(ahaj)