close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Náhoda,nebo...?-XXVIII.

10. srpna 2006 v 2:50 | ahaj |  Ff-Náhoda,nebo...?
Rozechvěle jsem se na vizitku koukala a v hlavě jsem měla prázdno.Jen jsem cítila pohledy všech ostatních.Pomalu jsem udělala krok dopředu a podívala se na cestu.Šla jsem do šatny.Ještě jsem slyšela Lenku,jak říkala Petrovi,že už bude muset jít.Ten nechtěl,aby odešla,ale nakonec ji pustil.Já jsem šla do tý šatny,pomalu otevřela batoh,uložila to tam.Zapnula jsem zip a koukala na batoh jako magor.Šla jsem se převlíknout a když jsem byla hotová,vrátila jsem se k batohu.Ale něco mě děsně vyděsilo.
,,Ahoj."otočila jsem se a tam stál Ivan.Byl nějakej divnej...
,,Čau."pozdravila jsem ho a dál se věnovala svýmu batohu.
,,Tak jak se ti líbilo představení?"zeptal se mě,aby řeč nestála.
,Ale jo,dobrý.Akorát ten chlap mi vyrazil dech."řekla jsem mu popravdě.A komu by to dech nevyrazilo?
,,A proč nepřišel ten kluk,co ses s ním včera v nápovědě muckala?"zeptal se.
,,No...protože..."(nechtěla jsem mu říct,že jsme se pohádali a teď spolu nemluvíme), ,,...protože by nám stejně nic nerozumněl a já bych se nedokázala soustředit.To víš,když se člověk zamiluje..."rejpla jsem si.Hrozně ráda nechávám kluky žárlit...Otočila jsem se na něj a zjistila jsem,že stojí kousek ode mě.
,,No to teda vim.Vím,že ho "miluješ"."
,,Á,Petr povídal..."utrousila jsem.Teď už mi bylo jasný,proč byl Petr na začátku představní tak udejchanej.Ještě letel za Ivanem,aby mu to řekl...
,,Určitě jsi tomu kreténovi dala a mě pořád odmítáš.Proč?!"rozkřikl se.Přitlačil mě na zeď.
,,Au,Ivane,to bolí!"zaúpěla jsem.Tlačil mě totiž na poličku.
,,Když na tebe může sahat on,tak já taky."rozhodl a už jsem měla jeho jazyk ve svý puse.Snažila jsem se mu vyvlíknout,ale proti němu jsem neměla ani tu nejmenší šanci,měl totiž docela dost sílu.Smýknul mnou na stůl a hned si na mě vlezl.Snažil se mi rozepnout podprdu,triko už ze mě serval.Já tam jen ležela a doufala,že mě někdo příjde zachránit.
,,Co se to tu děje?Proč tu tak křičíte?"uslyšela jsem Vendy.Nkdy jsem její hlas neslyšela radši.Asi jí okamžitě došlo,co se tu děje.Přiběhla k nám a snažila se ze mě Ivana sndat.Ale s její muší váhou s nám ani nehla.Když zjistil,že se jí jen tak nezbaví,dal jí Ivan facku.Vendy slítla na zem,zvedla se a chvilku se rozmýšlela,co má dělat.Pak odběhla a já se dala do pláče,který jsem tak dlouho vší silou zadržovala.Díkybohu,Ivanovi nešla rozepnout moje podprda,to ho docela zdrželo.Vraťte se,přece mě tu jen tak nenecháte!křičela jsem v duchu,protože pusu jsem měla pořád zacpanou.Ivan se vyprdnul na podprdu,s kterou doteď zápasil a cítila jsem jeho ruce,jak mi přejíždějí po celém těle.Začala jsem se třást,z očí mi tekly potoky slz.Pak jsem ale něco uslyšela.Kroky.Do místnosti vběhli oba Petrové(asi bych je teď měla nějak odlišit.Tak Petrovi,ex,budu říkat normálně Petr a tomu druhýmu Kostka,protože to je jeho příjmení)a asi okamžitě pochopili,co se děje.Přiběhl ke mě Kostka a Ivana strhl na zem.Hned mu vrazil jednu z obou stran.Mezitím mě Petr stáhl ze stolu a pevně mě objal.Já udělala to samý,bylo mi jedno,že to někdo uvidí.Už několik let jsem dělala,že je mi Petr lhostejnej a že je mi jeho blízkost nepříjemná nebo že je mi jedno,že stojí kousek ode mě.Ale to nebyla pravda.Byla jsem ráda v jeho blízkosti,dodávala mi bezpečí.Schoulila jsem se mu v náručí a pořád jsem vzlykala.
,,Neboj,už je dobře.Co se tady ale stalo?"zeptal se mě konejšivým hlasem.Já mu pomalu vysvětlila,co se stalo.
,,To je moje vina.Když jsem s ním před představením mluvil,řekl,že si to s tebou vyřídí.Já jsem ho vůbec nechápal a tak jsem to nechal plavat.Kdybych ti to ale řekl,nestalo by se tohle.Já jsem takovej kretén!"začal se obviňovat.
,,Ne ty za to nemůžeš.Já ho vyprovokovala..."řekla jsem mu.Pak Petr udělal něco,co ještě nikdy neudělal.Pohladil mě po tváři a dal mi pusu do vlasů.
,,Kdyby to viděla Lenka..."neodpustila jsem si.Petr se uchecht a já taky.A já se konečně cítila v bezpečí.Že mi nic neublíží.Ale počkat!Takhle jsem se cítila jen s Billem.Nedovolím,aby mi zase popletl hlavu,už ne!Chtěla jsem se zvednout,ale Petr mě držel pevně a nechtěl mě pustit.Nechala jsem s sebou kolíbat,abych se uklidnila.
,,Ty magore,seš normální?!"slyšela jsem řvát Kostku.Zase jsem začala vnímat svět.Už zase jsem se neovladatelně roztřásla při představě,že je kousek ode mě Ivan.To jsem ale uslyšela další kroky.
,,Co se to tady stalo?"ptal se Mirek při pohledu na mě,polosvlěčenou,třesoucí se hromádku neštěstí a Ivana,ležícího na zemi,hojně fackovanýho Kostou.Petr mu to ve zkratce vysvětlil.Mirek odběhl a když se vrátil,postavil přede mě panáka,na posilněnou.Třesoucí se rukou jsem vzala skleničku a celou ji do sebe obratila.Když mi přinesli druhou,uvědomila jsem si,že pít nesmím a odmítla jsem ji.Najednou tam byli úplně všichni.Dívali se vyděšeně na nás a pak na Mirka,kterej udělal šílenou scénu a okamžitě Ivana vyhodil.Jak byl Ivan pryč,bylo mi líp.Asi v poledne jsem už byla v pohodě.Nechtěli mě vůbec pustit,ale nakonec jsem je ukecala a oni mě konečně nechali odjet domů.Odjela jsem a cesta se mi zdála nekonečně dlouhá.Cestou jsem přemýšlela nad tou nabídkou.Znělo to lákavě,už bych nikdy nemusela vidět Ivana...Ale taky bych už neviděla ostatní lidi z divadla a hlavně rodinu...Bylo to fakt těžký rozhodování.Vjela jsem do Prahy.Měla jsem sto chutí zamířit k hotelu,kde bydleli kluci,ale byla jsem vyčerpaná a navíc ještě otřesená.Odjela jsem do bytu,skočila s Baxiss na dlouhou procházku(však si ji taky zasloužila,chudák).Venku jsme strávili asi dvě hodiny.Ve tři jsme se vrátily.Začala se mi zlepšovat nálada,venku bylo krásně.Pustila jsem telku a vzala si do ruky mobil.
,,Ahoj,mohl by ses tu stavit?Potrebuju s tebou mluvit,mimo jine i o tom vcerejsku.odepis.Adela"odeslala to na Billovo číslo.Asi za minutu mi přišla odpověď.
,,Dobre,jen tu neco dodelame a stavim se.Chybis mi.Bill"Nebyl to sice žádnej román,ale mě to jako odpověď stačilo.Skočila jsem si pod sprchu,abych ze sebe smyla ty nechutný Ivanovy doteky,upravila jsem se,namalovala.S výsledkem jsem byla spokojená.Nechápala jsem to,ale pořád se mi třásly ruce.Ježiš,vždyť se nic nestalo,tak proč tak vyšiluju?Sedla na zem,Baxiss si ke mě lehla a já jí hladila.Byly jsme tam jen my dvě a bylo nám příjemně.Nevím,jak dlouho jsme tam seděly,ale do reality mě vrátil zvonek.Baxiss vylítla a štěkajíc běžela ke dveřím.Já se zvedla a šla ke dveřím.Stál tam Bill s kyticí mejch milovanejch bílejch růží.Já se usmála a pozvala ho dál.Bill hladil Baxiss,která mu okamžitě zarazila čumák mezi nohy,jak bylo jejím zvykem.
,,Dáš si něco?"zeptala jsem se ho.
,,Jo,Colu,jestli máš?"řekl mi.Růže jsem dala do vázy.Pak jsem skočila do lednice pro Colu a sama jsem si nalila vodu.Odnesla jsem to do obýváku.Cestou jsem si uvědomila,že když mi na člověku opravdu hodně nezáleží,nedokážu se mu omluvit nebo uznat chybu.Teď ale budu muset.Když jsem Billovi podávala skleničku,chytnul mě za ruku,která se ještě pořád třásla.
,,Co je?Tobě je zima?"zeptal se mě.
,,Ne,to je v poho..."zalhala jsem mu a ruce strčila do kapes.Sedla jsem si a zhluboka se nadechla.
,,Hele,Bille,chtěla bych se ti omluvit,za to,jak jsem se včera chovala.Neměla jsem vůbec důvod říkat ti takový věci a..."snažila jsem ze sebe vysoukat,ale Bill mi dal ukazováček na rty a dal ho pryč až ve chvíli,když mě políbil.
,,To nic,já to chápu.Ze začátku jsem na tom byl úplně stejně.Taky jsem nechtěl vystupovat,ale řekl jsem si,že to dělám pro nás všechny a vidíš,jak to dopadlo.A když už se člověk jednou naštve,musí si to někde vybít.Tentokrát jsem ti prostě posloužil já..."řekl,když se ode mě odtáhl.
,,Ale ty sis to nezasloužil!Tys za to nemohl!"namítla jsem.
,,Zapomeň už na to.Prostě zapomeneme,že uběhl včerejšek a dnešek."řekl a zase mě políbil.
,,No víš,o to jde...nevím,jestli dokážu zapomenout na to,co se dneska stalo."utrousím.
,,Jak to?Co se stalo?"zaptal se Bill ustaraně.Já se podívala na svoje třesoucí se ruce,zvedla oči k Billovi a řekla mu všechno.Začala jsem u toho chlapa a skončila u Ivana.Dopodrobna jsem mu neříkala,co jsem cítila,třeba při Petrově objetí...Když jsem skončila,Bill pěnil vzteky.
,,Já ho zabiju."zavrčel.Já jsem ho objala a konejšila ho.
,,Ne Bille,o nic nejde,prostě se nechal unést,to je všechno.Neber si to tak."nevěděla jsem,proč se ho zastávám.
,,Tak proto se ti pořád třesou ty ruce.Ty jsi ještě pořád v šoku!"došlo mu.Já jen nepatrně přikývla.
,,Pojď,musíš si lehnout."rozkázal Bill,vzal mě do náruče a odnesl do ložnice.Převlíkla jsem se sama a Bill mě uložil.Sice byly asi čtyři odpoledne,ale já byla celkem unavená.Bill mi přinesl vodu a lehl si ke mě.Skoro jsem usínala,když jsem si vzpomněla ještě na jednu věc.Vytáhla jsem mobil,uložila si jedno číslo a pak napsala jednu takovou nevinnou SMSku,která mi změní život.
,,Dobry den,doufam,ze nerusim.Chtela jsem vam jen rict,tu praci v Nemecku beru.Adela(divadlo)..."
Konec 28.dílu
(ahaj)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama