,,Ty vole,Týno,co tu do prdele děláš???!!!"vyděsila jsem se a začala nadávat česky.Týna se na mě překvapeně podívala.
,,Co se ti to stalo?"zeptala se mě.
,,Jak mě?Co ty tu děláš?Vždyť máš bejt doma v Čechách!"jsem v šoku.Nějak mi to ještě nedochází.
,,No,víš...Nemohli jsme se s Tomem rozloučit a tak jsme to nakonec usmlouvali,že tu budu moct do konce prázdnin bydlet.V Magdeburgu jsem si už vyhlídla byt.No a pak mi řekl o tý večeři...No a já přišla."řekla celkem zaraženě.Já na ní koukala,jako by spadla z jahody a pak jsem se začala dešně smát,ani nevím proč.Asi z jejího výrazu...
,,Ehm,co se děje?"zeptal se se zjevně nic nechápající Tom.Já chytla další vytlem z jeho výrazu a Týna mu to mezitím přeložila.
,,Tak vás konečně poznávám.Já jsem Simona."objevila se ve dveřích paní Kaulitzová a podávala mi ruku.
,,Já jsem.....Ehmm...,"jak se vlastně jmenuju??? ,,Jo,já jsem Adéla."vzpoměla jsem si.
,,No to je divný,kde jsou ti dva?"mumlala paní Kaulitzová.Myslela asi toho jejího spolužáka a jeho dceru.No,dotkne se děvenka Billa a já jí ZABILU!!!A to vám jako odpřísáhnu!Seděli jsme všichni v obýváku a povídali si,když jsme zaslechli zacinkání.Paní Kaulitzová se hbytě zvedla a prohlásila,že je jídlo hotový a odběhla do kuchyně.Koukali jsme na sebe a nevěděli,co říct.
,,No tak jak se máte?"začala jsem směrem k Tomovi a Týně.Akorát se po sobě podívali a nedechovali se,že odpoví,když na nás zavolala paní Kaulitzová,že je večeře hotová.Usadili jsme se ke stolu,popřáli si dobrou chuť a chtěli jsme se pustit do jídla.To by nás ale nesměl přerušit zvonek u dveří.
,,To jsou oni!"zvolala paní Kaulitzová a běžela otevřít.Byla moc milá.Za chvilku jsem z předsíně zaslechla hlasy.Když si dotyční zuli boty,vydali se za paní Kaulitzovou do kuchyně.Ta je cestou kárala,že přišli pozdě a že bychom se už i pustili do jídla bez nich.
,,Tak,představuju vám svého spolužáka a jeho dceru.Seznamte se,tohle je Harold a Erika."oba vešli a já zůstala sedět s otevřenou pusou.To snad nejní možný!!!!Copak dneska nebylo těch šoků už trochu dost???Ještě se dozvím,že náš režisér chodil do školy s mamkou dvojčat a že Erika je jeho dcera!Jako já to fakt nevěděla!S Erikou jsme na sebe zůstali koukat,jak nějaký blázni.
,,No to snad nejní možný!"vypáčila jsem ze sebe jedinou německou větu,na kterou jsem se zmohla.Paní Kaulitzová dostrkala Harolda s Erikou ke stolu a přinesla jim jídlo.Usadila se na svoje místo a všichni jsme si popřáli dobrou chuť.Po jídle šla můžská část osazenstva do obýváku a my holky pomohly paní Kaulitzové uklidit nádobí.Poté jsme si sedly ke klukům a všichni jsme kecali.Harold se nám ani moc nevěnoval,to spíš paní Kaulitzové...Kolem půlnoci jsme se já,Týna,Tom a Bill vytratili na zahradu.Byla tma jak v pytli,takže jsme se hezky zpárovali a na ten druhej páreček se vyprdli.My s Billem jsme si sedli na lavičku.Člověk by řekl,že sem půjde světlo z obýváku,ale když jsme za sebou zavřeli,jako bychom se ocitli v úplně jiném světě.Bylo to tak romantický...Když jsem byla mladší,byla jsem nenapravitelnej romantik.Ale s příchodem lásky a tudíž i sklamaní se mi otevřely oči.Uvědomila jsem si,že romantika jako taková je jen v naší hlavě,že takovej svět prostě nejni!A tak jsem přitvrdila a na romantiku jsem zanevřela.Tohle ale ve mě vyvolávalo zase ty pocity.A navíc byl vedle mě Bill...Schoulila jsem se mu do náruče a on mě hladil po vlasech.
,,Je tu krásně."řekla jsem mu.
,,To jo.Když jsme se s Tomem pohádali,nebo tak něco,vždycky jsem si vlezl támhle na ten strom,"(ukázal někam do tmy).,,a tam jsem trucoval nebo přemýšlel..."rozhostilo se ticho.,,Myslím,že je z tebe mamka nadšená."řekl po chvíli.
,,Jo?No a kdyby o mě věděla všechno,myslím,že bych jí tak nepřipadala."pousmála jsem se.Kdyby věděla,že s Billem čekám dítě,tak...No počkat,Bill říkal,že jí řekl všechno?!Snad ne tohle...
,,Co tím myslíš?"zeptal se mě.
,,No kdyby se například dozvěděla,že čekáme dítě,myslim,že by mě hnala koštětem..."smála jsem se.
,,No tak uvidíme.Až půjdeme dovnitř,tak jí to řeknem,jo?"řekl Bill.
,,No tak to si zlusíš."
,,No jednou se to dozvědět musí.."začal Bill.Nechtěla jsem se tu s ním hádat,tak jsem radší zase položila hlavu na jeho hruď a se zavřenýma očima nasávala vonící letní vzduch.Uteklo několik minut.Občas mi přišlo,že někde ze zahrady slyším takový mlaskavý zvuk.No snad se jenom líbaj,prolítne mi hlavou.
,,Dokázal bych tu s tebou sedět celou věčnost."šeptl Bill.
,,Když jsme u tý věčnosti...Nevíš náhodou,kolik je hodin?"zeptám se ho.Nevím,jak na to přišel,ani jsem si nevšimla,že má dneska hodinky...
,,No bude půl jedný.Máma už asi spí.No i když...Je tu Harold..."přemýtal nahlas.
,,Cože???Půl jedný???Ja musím domů!"vyjekla jsem.Asi to bylo slyšet víc,než jsem chtěla,protože přísahám,že jsem ze zahrady slyšela něčí hlas,,A máme po romantice..."...
,,Ještě nechoď..."prosil mě Bill.
,,Ježiš,zaprvý mě tvoje máma přetrhne,jestli mě uvidí,že tu strašim tak pozdě a zadruhý se Baxiss zblázní!"protestovala jsem.
,,Ne,mámě to nevadí a Baxiss to jednou vydrží..."prosil Bill.I v tý tmě jsem zřetelně vyděla jeho nádherný oči.To snad nejní možný!On mě snad ukecá!Ne,já se nedám,prostě musím domů a hotovo!Pak mě ale Bill políbí a já vím,jak to nakonec dopadne.
,,Tak přesně tohle nenávídím."řeknu,když se od sebe odlepíme natolik,abych mohla pohybovat rty.Ale pořád jsme v těsné blízkosti....
,,Proč?"zeptal se zaskočeně Bill.
,,Protože pak ti na všechno kývnu."dokončím a začneme se smát.
,,Takže tu zůstaneš?"zeptal se mě s nadějí v hlase.Já se jen poraženecky ušklíbla a on věděl,že vyhrál.Objal mě a já mu zašeptala do ucha.
,,No jen doufám,že nemáš pokoj s Tomem,nebo ještě hůř,s mámou."Bill se zasmál a zdělil mi,že ne,že maj akorát pokoje naproti sobě přes chodbu.Na lavičce jsme zůstali ještě hodně dlouho,asi do půl třetí,pak jsme usnuli.Vzbudil mě Tom,kterej akorát něco šeptal Billovi.Dělala jsem,že spím a poslouchala je.
,,...Já ti s ní nepomůžu.Tak jí třeba odnes nahoru.Víš,jak bude překvapená,až zjistí,žes jí nesl v náručí?"
,,No a to jí mám jako nechat spát v těhle šatech?"protestuje Bill.
,,No tak jí vzbuď a dej jí něco na převlečení,třeba nějakou máminou košili."Tom už byl trochu nevrlej.
,,No to by mě zase zabila,že jsem jí převlíkl.A navíc,je tak krásná,když spí..."
,,No tak ji nech spát v šatech."Toma už tenhle rozhovor očividně rozčiloval.
,,Ale...-"začal Bill.
,,Hele žádný ale!Prostě udělej jednu z těch možností a nech mě už žít.Dost na tom,že jste zníčili tu skvělou atmosféru.Hele,čau,jdu nahoru!"řekl Tom a pak už jsem uslyšela jeho kroky,jak se vzdalují.Bill tam ještě chvilku seděl a asi nevědl,co má dělat.Vzbudit mě,nevzbudit...?Nevěděl,že jsem už vzhůru.Bože,obracela jsem oči v sloup.To je to tak těžký??Na jeho místě bych mě vzbudila a kašlala na to,jestli se budu zlobit,nebo ne.Nakonec mě vzal opatrně do náruče a nesl pryč.Pořád jsem nechtěla otevřít oči a vychutnávala si jeho dotyk,jeho vůni,jeho dech.Nemotorně otevřel nějaký dveře a zapadl do místnosti.Cítila jsem,jak mě pokládá do postele a ještě vychází na chodbu.Klepe na dveře.Slyším hlasy,jeden zaskočenej(ten byl Billa) a jeden rozčílenej(ten zase patřil Tomovi).No každopádně za chvíli se Bill vrátil a přešel k posteli.Nevěděla jsem,jak ta místnost vypadá.Když byl Bill pryč,otevřela jsem oči a pokusila se nějak zorientovat.No stejně mi to moc nepomohlo.Jediný,co jsem viděla,byly svítící digitální hodiny,který ukazovali za tři minuty před čtvrt na čtyři a ještě okno,kterým chabě osvětloval měsíc místnost.Když Bill vešel,zase jsem dělala,že spím,ani nevím proč,chovala jsem se jako malý dítě...Cítila jsem teď na sobě Billův pohled a pak už jen jeho ruce,jak se mi snaží rozepnout šaty.I přes to,co jsme spolu zažili,jsem nesnášela,když mě nekdo převlíkal.Otevřela jsem oči.
,,Bille,tohle zvládnu sama."zachraptěla jsem.
,,Ježiš,promiň,nechtěl jsem tě vzbudit."začal se omlouvat Bill.
,,Ne,to je v poho.A tos mě chtěl jako svlíknout,nebo co?"ptala jsem se dál.
,,Ne,jen jsem tě chtěl převlíknout.Od bráchy jsem si půjčil nějaký to jeho XXL triko,protože jsem nemyslel,že by ti moje věci byli."odpověděl.
,,Tim chceš říct,že jsem tlustá?"vyjela jsem na něj.Nebyla jsem sice žádná vychrtlina,ale tlustá jsem taky nebyla.
,,Ne,to ani náhodou.Já jen,že ty moje věci jsou jen šíleně malý."snažil se to Bill zachánit.No to co řekl bylo jako z bláta do louže...Já ale chápala,co tím myslí a tak jsem se k tomu už nevyjadřovala.
,,No tak teď jsem už vzhůru,tak mi dej,prosim tě,to triko,převlíknu se sama."nevím proč,ale fakt nesnáším,když mě někdo převlíká.No zatímco si Bill všechno sundal a lehl si vedle mě jen v těch jeho úzkejch trenkách,já si svlíkla ty šaty(což mi dělalo značný problémy,jak jsem byla rozepsalá...),sundala podprdu(nesnáším spaní v podprdě) a navlíkla na sebe to triko.Tak jestli tohle nosí Tom,tak nevím.Vešlo by se do něj minimálně celý osazenstvo baráku.Měla jsem ho někam až ke kolenům.To mi připomnělo tátu.Vždycky,když jsem neměla v čem spát,půjčovala jsem si od něj nějaký jeho triko a při jeho 130 kilech jsem byla ráda,že ze mě nepadá.Taky jsem je všechny měla až ke kolenům...Naposledy jsem ho viděla,když mi bylo 14...Zřeknul se mě a přestal se se mnou stýkat...Tehdy se mi otevřely oči a já viděla,jakej je doopravdy svět.A přitvrdila jsem.Už jsem si jen tak nenechala líbit,aby si někdo přivlastnil moje srdce.Ale Bill to změnil.I když jsem ze začátku nechtěla,skoro okamžitě si přivlastnil moje srdce.S těmito myšlenkami jsem si lehla a koukala se Billovi do očí.Zvykla jsem si na tmu,rozeznávala jsem rysy jeho tváře.Ze tmy přede mnou se rýsovali nádherný oči a neodolatelný rty.Políbila jsem ho.Bylo to jako věčnost.Nevím,jestli jsme se líbali hodinu,nebo jen 5 minut...
,,Miluju tě."zašeptal mi do ucha,když jsem se otočila na druhej bok.Já se usmála.
,,Já tebe taky."odpověděla jsem.Bill mi položil ruku na břicho,kde se teď vyvíjel jeho potomek.Ani byste nevěřili,jaký pocity dokáže takovejhle zdánlivě obyčejnej dotyk vyvolat.Cítila jsem bezpečí,lásku i obyčejný(teda jak pro koho) teplo jeho dlaně i celého těla.Krásně se mi usínalo...
Konec 33.dílu
(ahaj)