Probrala jsem se až večer.Nejdřív jsem si neuvědomila,co se stalo a kde to jsem,ale pak jsem ucítila celé svoje bolavé tělo a hned jsem si docvaklo.Rozhlédla jsem se po místnosti.Nikdy jsem nemocnice moc nemusela a po tom podřezní,kdy jsem tam byla šíleně dlouho,tak se to ještě znásobilo.V místnosti seděl zhroucenej Bill,hlavu měl opřenou o Tomovo rameno.Byli jsme tam jen my tři,nevím,kde byla Simona.Zase jsem se položila na postel.No to je skvělý.V devatenácti letech matkou a otec dítěte je teprve asi půl roku plnoletej... .No to jsem to dopracovala.Ale alespoň,že se tak milujeme...Hrozně se mi chtělo na záchod.Namáhavě,avšak tiše jako myška,jsem se zvedla a odešla do koupelny.Tam jsem se podívala do zrcadla a myslela jsem,že snad nova porodím z toho šoku.Byla jsem celá červená,napuchlá,rozcuchaná.Vlasy jsem si rozčesala,ale ani make-up mi nepomoh ty šílený skvrny zkrýt.No tak se na to vyprdnu,řekla jsem si.Šla jsem do pokoje,kde kluci spokojeně oddechovali,asi tu u mě bděli celý odpoledne.Já se na ně usmála a potichounku vyšla z pokoje.Procházela jsem se po nemocničních chodbách a namátkově koukala do pokojů v místech,kde nahrazovalo sklo normální stěnu.U všech pokojů ale tohle sklo nebylo.Procházela jsem náhodně vybranýma chodbama až jsem narazila na jedno extra dlouhý sklo.Koukla jsem dovnitř.Tam leželo asi 30 miminek,který buď spali,nebo plakali.No a tak jsem začala hledat.Ke konci řady jsem našla jednu holčičku,která měla na ručičce šítek:Hájková(vzhledem k tomu,že jsme s Billem nebyli svoji,tak tam napsali moje jméno).Byla nádherná.Zrovna spinkala,tak jsem nevěděla,jaký má očíčka.Na hlavě měla pár blonďatých chloupků,oba její rodiče byli blond.Stála jsem tam docela dlouho.Pozorovala jsem jí naprosto uchváceně.Ják může v tak prohnilém světě být něco tak nevinného?ptala jsem se pořád dokola.Kolem šla nějaká sestra.
,,A vy jste odkud?"zeptala se mě.Na ruce jsem měla taky podobnej štítek jako maličká.Sestra se asi starala o miminka,protože jakmile si přečetla můj štítek,věděla,kdo jsem.
,,Co vy tu děláte?Vždyť vy jste rodila dneska!Vy máte být v posteli a ležet,ne chodit po chodbách.Víte vy vůbec,jaký jste si mohla způsobit komplikace?"vyjela na mě sestra.
,,No já...Jsem se chtěla podívat na dceru."pípla jsem omluvným tónem.
,,No tak teď vás odvedu na pokoj,z kterýho se nehnete,dokus to nedovolí doktor!"táhla mě zpátky chodbou k mému pokoji.
,,No a co moje dcera?"zeptala jsem se jí.
,,Tu vám přivezu vždycky ráno a odvezu jí večer."řekla před pokojem.
,,Ale dneska mi ji ještě přivezete,že jo?"zeptala jsem se.Tak tahle sestra mi příjde nějaká hrozně neopatrná.Co kdyby mi něco udělala?Ptala jsem se na to proto,že mě vlekla chodbou.Měla docela sílu...
,,Jo,ale teď si zase musíte lehnout.Teď je..."(podívala se na hodinky), ,,šest,v půl sedmý vám přivezu dceru.Jo a měla byste jí dát jméno."řekla,když mě jestě stačila narvat do postele a vzbudit tím oba kluky.Vyšla z pokoje a zavřela.
,,Co to bylo?"zeptal se mě Bill.Já se na něj jen nevinně usmála.
,,Ale nic.Jen takový menší porušení nemocničního řádu.O nic nešlo."usmála jsem se.Kluci ke mě mezitím přišli a Bill mě vzal za ruku.
,,Tak jak ti je?"zeptali se mě oba.
,,Jo,dobře.Co vy?Jste se tu hezky vyspinkali,to jste tak vyčerpaný?"zeptala jsem se jich.Oba se po sobě podívali.
,,No Bill mi vyprávěl,jak to bylo na tom sále náročný a vyčerpávající.A říkal,že několikrát neměl daleko k mdlobám,ale že se statečně držel a celou dobu tě podporoval."podpověděl Tom.Já se překvapeně podívala na Billa.Ten se na mě podíval pohledem ,,To jsem mu měl říct,že jsem se tam několiktrát sesunul k zemi?" a pak jsem se otočila k Tomovi.
,,Tak tohle spolu ještě probereme."řekla jsem.,,A kde je vlastně Simona?"zeptala jsem se po chvíli.
,,No jela domů,říkala,že se musí postarat o to naše zvířectvo."odpověděl Bill.Kecali jsme asi čtvrt hodiny a pak,když viděl,jak se k sobě máme,řekl Tom,že už půjde,že musí ještě neco zařídit.My mu to odkejvali,bylo nám stejně jasný,že nic zařizovat nejde.Ve dveřích se akorát málem srazil s tou sestrou.My se šíleně tlemili,protože ona vypadala jako buldozer a i tak se chovala.Jako buldozer.Konečně jsem pro ní našla vhodnou přezdívku.Tom tedy odešel a sestra mi přivezla naši malou.
,,Tak se jí pokuste nakojit a jestli to nepůjde,zavolejte mě a já vám pomůžu."řekla a odešla.Nebojte,já ji nakojím,i kdybyh to měla vymačkat po kapičkách,zařekla jsem se v duchu.Zatímco malá papala,Billovi přišla SMSka.Otevřel jí.Měl natolik natočenej mobil,že jsem to mohal přečíst i já.
,,Hele,ta sestra je kus!Tu bys mohl priste sbalit,ja ti ji rad prenecham!:-)))Tom."Bill mu hned odepsal.
,,No tak to teda ne,zadny priste nebude!Protoze hodlam Ady...-"přestala jsem číst,Bil mě vyrušil.
,,To se dělá?Číst cizí SMSky?Zasloužila bys na zadek..."zasmáli jsme se.SMSku jsem sice nedočetla,ale byla jsem zvědavá.Co mu to Bill asi psal?Ne,nesmím na to myslet,jinak se ve mě vzbudí fantazie a začnu si představovat věci,na který bych nikdy ani nepomyslela.Sestra přišla v osm pro malou.Asi čtvrt hodinky papala a pak jsme si s ní s Billem hráli.Byla tak malinká...Že se člověk bál,aby jí nerozmáčkl...Když jí sestra odvážela,pořádně jsem ji vyzpovídala,protože jsem si absolutně nepamatovala časový údaje ohledně porodu.Řekla,že je dneska 26.dubna(no to jsem náhodou věděla..),a že v rodném listu má naše miminko napsáno,že se narodilo v pět odpoledne.Cože?V pět?Vždyt mi praskla voda asi v jedenáct dopoledne!To jsem tam byla tak dlouho?Nechtěla jsem tomu věřit.No sestra odvezla naši malou a my si s Billem ještě povídali.
,,Jak se bude jmenovat?"nakousla jsem.
,,No to nevim.Nic mě nenapadá,ale je to takový naše štěstíčko.."rozplíval se Bill.Mě najednou něco papadlo.
,,Hele,ty jsi řekl,že je to naše štěstíčko?A co takhle jí pojmenovat Lucky,anglicky štístko...?"napadlo mě.
,,Ježiš to je hezký...Tak jo!"rozhodl Bill.
,,No díky tobě bych to nevymyslela..."začala jsem mu lichotit.
,,No ale bez tebe bychom to jméno neměli komu dávat."zakončil Bill a políbil mě.Polibek se zvrhnul v mazlení a to v...nic.
,,Bille,já nenůžu.Ani nevíš,jak mě celej ten spodek bolí..."řekla jsem mu.
,,To nevadí.Necháme si to na potom."řekl Bill a lehl si vedle mě.Usnuli jsme v objetí,já se,konečně bez toho příšernýho břicha,na Billa mohla pořádně namáčknout...
Konec 39.dílu
(ahaj)