close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Náhoda,nebo...?-XXXVI.

13. srpna 2006 v 18:39 | ahaj |  Ff-Náhoda,nebo...?
,,Děje se něco?"zeptal se mě Bill,kterého můj telefonát také probudil.
,,Ne,byla to jen doktorka,že mám dneska přijít na preventivku..."řekla jsem Billovi.Neřekla jsem mu,že půjdu dnes na gyndu,měl by o mě zbytečný strach.Ale všechno je v pořádku,říkala to i ta sestra nebo doktorka,nebo kdo to byl...
,,Aha,tak to jo.A co plánuješ na dnešek?zeptal se mě Bill.Věděl,že nesnáším,když mě něco svazuje,miluju svobodu.A on věděl,že i když ho miluju a teď spolu bydlíme,že nemá právo(a myslím,že by si to ani nedovolil)mě držet někde pod zámken vedle sebe.
,,No,myslím,že zajdu zase do divadla,dlouho jsem tam nebyla...Vlastně naposledy den před tím,než jste přijeli.No a pak si zajdu k tý doktorce.Chceš jet se mnou?zeptala jsem se ho.
,,Ne,musím s klukama na zkoušku.Za pár dní budeme koncertovat.Doufám,že tentokrát tam za náma příjdeš?"zeptal se mě.
,,Jo jasně,budu ráda,když vás konečně uvidím hrát naživo."řekla jsem a oba jsme vstali.Bill šel k sobě a já se šla vysprchovat a pak oblíct do něčeho normálního.Ve sprše jsem si všimla,že mi za poslední dobu malililinko povyrostlo bříško!Ježiš,moje miminko(jak moje?Je taky Billa!) roste!Byl to skvělej pocit.Dodával mi sílu jít dál.Po sprše jsem skočila dolů na snídani.Dneska byl jeden z mála dnů,kdy mi nebylo špatně,tak jsem toho hned využila.Se Simonou jsme se nějak dostaly k těhotenství a tak(vzhledem k tomu,že porodila už dve děti a je jedno,že to bylo prakticky na jeden vrz)mi dávala důkladný rady,co dělat a tak.Vyprávěla mi i o tom,jak byli kluci malí.No nasmáli jsme se.Když jsem odcházela z baráku,bylo asi devět.Odjela jsem na divadlo,který odtud bylo o něco blíž,než z hotelu.Tam mě přivítal Harold,prej,kde jsem byla tak dlouho,že už si mysleli,že se mi něco stalo a že se už domouvali,že tu moji roli přeobsadí,když jsem se tak dlouho neobjevila...Já mu vysvětlila celou naši situaci,ale o tom dítěti jsem se mu jaksi "zapomněla" zmínit.Za prvý mu do toho nic nejni a za druhý jsem mu nechtěla přidělávat starosti.Stejne to budou muset přeobsadit,až to bude poznat...Zkoušeli jsme tentokrát do jedný,úplně jsem se tam zapomněla.V jednu jsem nasedla do auta a jela směr ordinace.Cesta nebyla ani tak dlouhá,stejně jsem ale přijela s desetiminutovým zpožděním.Vlétla jsem do čekárny,kde se na mě hned obrátil zrak zdravotní sestry.Došla jsem k jejímu stolu.
,,Dobrý den,omlouvám se,že jsem vám sem tak vstřelila.já jsem Hájková,dnes mi od vás někdo volal,jestli bych mohla dnes přijít na tu preventivní kontrolu."vyhrkla jsem.Sestra se na mě podívala a pak se dohroužila do kalendáře.
,,Jistě...Ano,to jsem vám volala já.Posaďte se,slečno Hájková,paní doktorka tam má právě pacientku."řekla mi sestra.Já se posadila a rozhlédla se.Kolem mě sedělo několik nastávajících maminek,vesměs měly všechny už velké bříško.Tohle prostředí ve mě vyvolávalo spoustu pocitů.Pocitů ohledně dítěte.Byla jsem nadšená,že čekám dítě.O to víc,že jsem ho očekávakla s Billem.Myslím,že bych nenašla na celý planetě(co na planetě?V celym vesmíru!)nikoho,s kým bych to dítě chtěla víc.V tom se mě ale zmocnil náhlý příval paniky.Co když to nejní Billovo?Vzpomněla jsem si na tu party.Tom říkal,že jsme spolu spali,ale co když si to vymyslel?No a co když ne?Co když jsme spolu doopravdy spali a to dítě je jeho?Ta pohoda,co ve mě jestě před chvílí byla,vyprchala a na jejím místě zůstala panika.Co když jo?Co když je to doopravdy Toma?Co udělá Bill,kdyby to byla pravda?No buď zabije mě,dítě,Toma,nebo sebe.Eventuelně všechny najednou...Klid,nesmím se stresovat,neprospívá to dítěti.Určitě zase vyvolávám planý poplachy a všechno bude v pohodě.A co když ne?
,,Slečno Hájková,pojďte si dál."uslyšela jsem sestru,jak mě volá.Musela jsem se těma otázkama zabejvat asi dost dlouho...Rozechvěle jsem vstala a zamířila do otevřených dveří.Vešla jsem do prosluněné a sterilní místnosti.Za stolem seděla příjemná doktorka,odhadovala jsm jí tak 30.
,,Posaďte se,slečno."pokynula mi.Já jsem si sedla naproti ní a začal takový malý pohovor na téma:já a moje dítě.Pak přešla k ultrazvuku a řekla,ať si vyhrnu triko a lehnu si.Já to udělala a doktorka ultrazvuk zapnula.Začala mi přístrojem přejíždět po břiše a kontrolovala to na obrazovce.Měla kamenný výraz,nedokázala jsem z něj cokoliv poznat.
,,Ehm,slečno,rodičky si většinou přejí vytisknout obrázek jejich dítěte.Chcete ho taky?"zeptala se mě.Přišla mi trochu nervózní.
,,Jo,jistě!Ehm...a mohla byste mi to vytisknout vícekrát?"zeptala jsem se.
,,No pokud to nebudete rozdávat každému na potkání,-nesmějte se,takové jsou některé maminky-no tak vám to můžeme vytisknout přeba desetkrát."zdělila mi.
,,Tak děkuji,stačí mi jich pět."poděkovala jsem.Doktorka něco namačkala a pak už z přístroje vyjížděl jeden papířek za druhým.Se čtyřmi jsem měla nějaký plány a ten poslední jsem si chtěla nechat,kdybych si vzpomněla,že ho někomu chci dát.Doktorka vypnula přístroj,podala mi ubrousek,abych si setřela z břicha gel,kterej mi tam napatlala a šla zpátky ke stolu.Já si sedla naproti ní.Najednou mě něco napadlo.Tak a budu mít jasno!
,,Paní doktorko,chtěla jsem se zaptat,jestli byste mi mohla udělat test otcovství."začala jsem.
,,Jistě,to nejní problém.Odebrala bych vám trochu plodové vody.Otecové by mi ale museli darovat sperma,nebo pokud je to tajný test,musela byste mi prinést něco,co používají každý den,třeba hřeben,nebo tak něco.Máte to dneska s sebou?"zeptala se mě.
,,No nemám,ale přinesla bych vám to ještě dnes,jestli by to nevadilo?Potřebovala bych to vědět co nejdřív."řekla jsem jí.Doktorka přikývla.
,,Měla bych tu výsledky do třech dnů."řekla.
,,Jo,moc děkuju,já teď sjedu domů pro nějaký ty věci a hned tu budu zpátky.Tak nashledanou."řekla jsem jí,podali jsme si ruce,já si vzala obrázky mýho drobečka a já vyšla ven.Doma jsem byla rychle.Vylítla jsem nahoru a rovnou do koupelny.No a teď jen vědět,co je Tomovo a co Billovo.Všimla jsem si kartáče.Popadla ho a pak i jeden kartáček na zuby.Věděla jsem,co je čí a zase letěla pryč.Do ordinace jsem přijela asi půl hodiny po tom,co jsem z ní odešla.
,,Dobrý den,tak jsem tu zase.Potřebovala bych na moment mluvit s paní doktorkou."řekla jsem sestře.
,,Dobře,zase tam má pacientku,tak chvilku počkejte."oznámila mi sestra.Já se posadila a hořela nedočkavostí,ale i strachem...Za chvíli se otevřeli dveře,vyšla z nich žena,která vypadala tak na 13.měsíc(kdyby existoval) a já vplula hned dovnitř.
,,Dobrý den,jsem tu zpátky.Tady nesu ty věci."řekla jsem doktorce.
,,Jistě,vy jste chtěla zjistit to otcovství.Tak si tu lehněte,odeberu vám tu plodovou vodu."šla doktorka okamžitě na věc.Když bylo po všem,sedla jsem si ještě ke stolu.Na něco jsme předtím zapoměli...
,,Paní doktorko,chěla jsem se zeptat,jak je na tom moje dítě.Neřekla jste mi to,když jsem tu byla poprvý..."zhlubola jsme se nadechla,připravena přijmout jen dobré zprávy...
,,No..."začala doktorka...
Konec 36.dílu
(ahaj)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama