Ani nevím,jak jsem se dostala domů.Odemkla jsem,vešla domů a nepřítomně šla po schodech nahoru.Musím nutně mluvit s Billem!
,,Ahoj,už jsi doma?"zeptala se mě Simona,která mě slyšela odemykat.
,,Hmmm..."zabručela jsem.Nebyla jsem schopná slova.Ale přece jen jsem sebrala jsem veškerou sílu.
,,Kde je....Bill?"zeptala jsem se jí.
,,No ještě s klukama zkouší."odpověděla mi.
,,Aha...Zavolám mu na mobil."řekla jsem.
,,Ten si nechal doma,už jsem mu jednou volala.Nejní ti nic?Jsi nějaká strašně bledá.Nejní ti špatně?"ptala se mě Simona.
,,Ne,jsem v pohodě....v pohodě...jo..."opakovala jsem trochu nepřítomně.Simona si mě přeměřila pohledem a pak jsem šla konečně nahoru.Rozplácla jsem se na postel.To nejní možný!Proč???!!!Proč teď,kdež jsem zase šťastná!Vždyť život si vždycky vybere chvíli,kdy je mi krásně,kdy jsem nejvíc šťastná a tehdy udeří!Už mě to nebaví!Copak nemůže jedou něco dopadnout dobře???Vždyť já nejsem předurčena mít štěstí!!!Jako já s tím asi hodně brzy praštím!Ne,už nemám sílu vzdorovat téhle nepřízni osudu!Až to dítě nebude uvnitř mě,odjedu a začnu novej život!Nebo ještě líp!!!Prostě se zabiju a bude pokoj!Jako já na to už fakt nemam nervy!Jsem prakticky na dně každou chvíli.Ne že bych byla nějaká histerka,ale pokaždý,když nejsem v depce,stane se něco,co mě do ní spolehlivě zase hodí!Bože,copak je tohle to život!Nebýt toho malýho a Billa,tak nemám vlastně pro co žít!No Bill se beze mě nějak obejde a to malý nechám jemu,ať se stará!A prostě se zabiju!Jako já si nedělám prdel,na to už fakt nemám nervy!opakovala jsem si pořád dokola.Takhle jsem tam ležela celý odpoledne a hlavou mi jen probíhali možnosti sebevražd a já je zvažovala.Podřezání ne,to nadělá spoustu nepořádku a navíc mě ještě můžou zachránit,když mě najdou včas,jako minule...a tak...Po tvářích se mi celou dobu koulely slzy.Asi v půl šestý jsem uslyšela smějící se hlasy,vycházející zezdola.Zpozorněla jsem.Nebyla jsem schopná se hýbat,takže mě celkem překvapilo,když jsem se přistihla,jak stojím u schodů a čekám,až někde zahlídnu Billa.
,,Ahoj,tu jsi doma?Jsi tu dlouho?"zeptal se mě potom,co mě políbil.
,,Bille,musím s tebou mluvit.Pojď nahoru."byla jsem naprosto vážná.
,,Jo jasně,jen něco proberu s Tomem...Pak za tebou přijdu"zasmál se a ani se na mě nepodíval.
,,Jasně!Klidně mě to nevadí!"zaječela jsem,celá bílá,oči zarudlý a řítila jsem se zase nahoru.Sedla jsem si na postel a kousala si nehty nervozitou.Jak mu to jen řeknu?Bille,víš mám pro tebe zprávu.Já...Nedokončila jsem myšlenku,někdo zaklepal.
,,Dále."ozvala jsem se.Dovnitř vešel Bill.Měla jsem na něj trochu vztek,když ho potřebuju,tak chce ještě mluvit s Tomem...
,,No tak cos mi to chtěla tak moc říct?"zeptal se mě a sedl si vedle mě.Já se mu dívala do těch jeho nádhernejch očí a přemejšlela,jestli to naše bejbátko bude mít taky tak neodolatelný kukadla.
,,Bille,já...."začala jsem,ale nedokázala jsem to říct nahlas.Kdybych to řekla,potvrdila bych,že je to pravda.Rozbrečela jsem se,Bill mě objal.
,,Klid,přece to nejni nic tak vážnýho,abys kvůli tomu musela brečet."utěšoval mě.Bille,kdybys věděl...
,,Bile já...,"pokusila jsem se znova začít.Třásl se mi hlas.,,Bille,já...já byla dnes na gydně.Víš,jako na preventivní prohlídku.Ta doktorka mi řekla,že je všechno v pořádku..."další slova jsem nemohla vyslovit přes svoje vzlyky.Za chvilku jsem se uklidnila natolik,abych mohla koktat dál.
,,No vlastně nejní v pořádku nic!Bille...doktorka říkala,že naše dítě má moc slabý srdce a jestli se dožije porodu...,"další silný vzlyky...,,tak prej nepřežije dýl než týden.Navrhla mi potrat.Řekla jsem jí,že to s tebou proberu."dokončila jsem.Bill teď vypadal asi jako já.Bílej jak stěna a oči podlitý.
,,Určitě je tam i jiná možnost..."začal.
,,Ne,doktorka říkala,že jsou jen tyhle.Buď ho zabijeme my,nebo zemře samo..."další vzlyky roztřásly celé mé tělo.Proč???Kruci,co jsem komu udělala,že se mi nikdy nic nedaří???!!!I Billovi začali stékat slzy.
,,Bille,nevím jak ty,ale já chci svoje dítě poznat.Podívat se mu do tváře,než zemře."pípla jsem.
,Já taky..."zaštkal Bill.Seděli jsme tam v objetí a brečeli.No na nás musel bejt pohled...Pak jsem si na něco vzpomněla.Odtáhla jsem se od Billa a sáhla do kabelky se slovy.,,Já tu pro tebe něco mám."Vytáhla jsem jednu tu fotečku našeho miminka a podala jí Billovi.
,,Tady má hlavičku,tady ručičky a tady nožičky.Mělo je ale tak blbě zkroucený,že doktorka nepoznala,jestli je to kluk,nebo holka."řekla jsem mu a podala fotku.Bill si jí prohlížel a zářili mu očíčka.
,,Ježiš,to je maličký."vzdychl.Já se usmála.
,,Takže si ho necháme?"zeptala jsem se.I kdyby Bill nechtěl,já ho prostě chci!!!
,,Jo."řekl Bill a tohle jediný slovíčko nás zase o něco víc zblížilo.Zůstal se mnou celou noc,asi se bál,že bych mohla udělat zase nějakou blbost.Občas mi přišlo,že se ke mě choval jako k chorobomyslnýmu bláznovi...Druhý den jsme se na všechno vyprdli a zůstali u mě v posteli.O den později jsme se zmohli akorát na to,že jsme si dolů došli pro nějaký jídlo.Já jsem ještě napsala dva dopisy.Jeden pro mámu,přiložila k němu fotku mýho mimi a tu druhou pro tátu,taky s fotkou.Tomu jsem napsala něco ve smyslu,že tohle je jeho vnuk,nebo vnučka a že jestli je bude chtít poznat,ať se mi ozve.Čtvrtej obrázek jsem si dala do ozdobnýho rámečku a postalila na stůl.Simoně,ani Tomovi jsme o našem společném neštěstí neřekli.Večer jsem si uvědomila,že zítra si mám jít pro ty vísledky otcovství.Jestli i tohle dopadne blbě,tak peču na dítě a zabiju se rovnou!řekla jsem si před spánkem.Tentokrát mě už Bill nechal samotnou a já mohla přemýšlet.Moc jsem toho nenaspala...
,,Dobrý den,Hájková,jsem tu za paní doktorkou.Pro nějaký výsledky."ohlásila jsem se druhý den dopoledne.Nemohla jsem doma zůstat a riskovat,že se potkám s Tomem,když může být otec mýho dítěte.Stejně tak s Billem.
,,Jistě,pojďte si dál."řekla mi sestra a já vešla.Doktorka už na mě očividně čekala.
,,Dobrý den.Posaďte se."vybídla mě.Já si sedla.
,,Mám tu pro vás ty výsledky.Neřekla jste mi jména možných otců,tak jsem nemohla vědět o koho jde."začala.Ve mě najednou ztuhla krev.Ne,prosím,už žádný špatný zprávy!
,,A co jste zjistila?"zeptala jsem se.
,,DNA plodu se shoduje s DNA na kartáčku na zuby."řekla mi.Tak,konec!Hned jak odtud vyjdu,jdu se zabít!Te nkartáček totiž patřil Tomovi!!!To přece nejní možný!Nemůže být!
,,Jste si jistá?Takže otec mého dítěte je člověk,který používá ten zubní kartáček?"chtěla jsem si ujasnit.
,,Ano,jsem si jistá je to on!"stála si za svým doktorka.No ty vole!Mě vomejou!!!Jak jim to řeknu?Ahoj,kluci,jak se máte?Jo mimochodem,Bille,nejsi otcem mýho dítěte,jeho biologickej otec je Tom?Ne,v žádnym případě!Jo,už vím!Já jim to prostě neřeknu a bude to!
,,Ehm,tak já vám děkuju.Mohla bych dostat ty věci zpátky?"zeptala jsem se.Doktorka sáhla do šuplíku a vytáhla igelitovej pytlík s hřebenem a katráčkem.Já si ho od ní vzala,rozloučily jsme se a já odešla.Domů jsem dojela brzo.Kluci ještě nebudou vzhůru,řekla jsem si.
,,Kdes byla?"vyřítil se na mě Bill,hned co jsem zavřela dveře.
Ehm...na procházce.Čerstvý vzduch mi dělá dobře."lhala jsem.
,,Aha,já měl o tebe takovej strach.To je dobře,že už jsi zpátky."řekl Bill a odešli jsme nahoru.Já si lehla do postele.To nejni možný!!!Já a Tom!Tom.Otec mýho dítěte!To se mi jen zdá!řekla jsem si a jako na povel usnula...
Měsíce utíkaly jako zplašený,vůbec jsem se netěšila na porod.Jestli se to narodí živý,tak to po porodu zemře a to já nechci.Nejradši bych zůstala navždycky těhotná,kdyby to zajistilo mýmu dítěti život.Bill ani Tom se nedozvěděli pravdu o tom otcovství....Jak jsem už řekla,čas utíkal najednou jak splašenej a ejhle!Už byla půlka dubna a mě se blížil první termín.Ten jsem prošvihla.Pak se začal blížit druhej termín.Dopadlo to stejně,jako předtím.Večer jsem šla spát pozdě,takže jsem dneska vstávala celkem pozdě.Břicho jsem měla obrovský,sotva jsem se hýbala.Vstala jsem a šla do koupelny.Došla jsem si na záchod a pak jsem se chtěla umejt.Čistila jsem si zuby.Vom mě něco šíleně vyděsilo.Plazilo se mi to po noze k zemi.
,,Do prdele!Kurva fix!Já se na to vyseru!!!"zařvala jsem na celej barák.Hned za mnou přiletěl Bill,kterej se zrovna převlíkal.
,,Co se stalo?!"zeptal se mě zděšeně.Já se nejdřív koukla očima plnýma hrůzy na něj a pak na loužičku pode mnou.
,,Bille....Praskla mi voda!!!"pronesla jsem zděšeně...
Konec 37.dílu
(ahaj)