close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Náhoda,nebo...?-XXXVIII.

16. srpna 2006 v 16:57 | ahaj |  Ff-Náhoda,nebo...?
,,Co?!"zeděsil se Bill.
,,No,moc se neděs,já za to nemůžuTeď mě musíš rychle odvézt do...do...-"chytly mě šílený stahy.,,Do prdele,AU!Chci říct do nemocnice."vykoktala jsem.Bill začal pobíhat po baráku jak zběsilej.Sbíral všechny věci,který jsem potřebovala do nemocnice a přitom řval.,,Hej,dělejte,jde do tuhýho!Tome,dělej,musíš jet s námi.Mami?Mami,kde jsi?!Dělej,ty už to máš za sebou,tak budeš pomáhat!!!"letěl hodit věci do připravené tašky,kde jsem měla ty nejpotřebnější věci,jako doklady a těhotenský průkaz,už od prvního termínu.Já stála opřená o umyvadlo a snažila se tu bolest rozdejchat.Slyšela jsem,jak někdo vybíhá schody.No,Bill to nebude,ten je vedle a balí ty věci a Tom byl,myslím,vedle u sebe.Tak jedině Simona.A tipla jsem to správně.Do koupelny vletěla Simona a hned jí došlo,co se děje.Začala mi radit,co mám dělat.Byla jsem ráda,že se mnou byl někdo,kdo věděl,jak na to.
,,Hlavně hezky zhuboka dýchej."radila mi pořád dokola.Dýchat,hmmm,ale jak?Simona mě pomalu vedla z koupelny pryč,podpírala mě.
,,Simono,já asi omdlim..."šeptla jsem.
,,Kluci,dělejte,nemáme na to celej den!"zařvala Simona na celej barák.Konečně se Tom uráčil vylézt z pokoje.Nechápavě se rozhlížel po tom rozruchu,který vzplál během sekundy.Simona mě zrovna táhla ke schodišti,stahy povolovaly a Bill stepoval pod schodištěm.
,,Co se to tu děje?"ptal se,jakoby byl natvrdlej.
,,Ale nic!Jdeme na procházku!"zařvala jsem na něj a chytla se za břicho,protože ten tvor uvnitř mě silně nakopnul.
,,Cože?A proč se držíš na břicho?"ptal se dál.Ty vole,ten má fakt až příliž dlouhý vedení.Jestli to dítě bude po něm...
,,Ty jsi kretén!Do prdele,Tome,já rodim!"štěkla jsem na něj.Konečně mu to docvaklo.za neustálýho opakování ,,Do prdele,do prdele..."si rychle skočil pro věci.vyšli jsme před barák.Viděla jsem,jak je Bill nervózní.Kdyby věděl...Mý autíčko jsme nechali stát před barákem,nasedli jsme do jejich auta.
,,Jdi k ní dozadu,já budu řídit."prohlásil Bill.
,,No jasně!To chceš,aby porodila někde v příkopu?Ne,řídím já,bež dozadu."protestovala Simona.
,,No tak jo."řekl Bill.Přišlo mi,že mu trochu naháním hrůzu.Alespoň uvidí,co kvůli němu musím vytrpět.Já se zhroutila na sedačku v dalším záchvatu bolestí,vyvolaných stahy.Tom si sedl dopředu,Simona za volant a Bill vedle mě.Cítila jsem,jak ze mě začíná stékat pot.Bill mě chytil za ruku.
,,Neboj,to zvládneš.Za chvíli to bude za tebou."utěšoval mě.
,,Jo tak to se šeredně pleteš,můj milovaný synu."začala Simona.No tak to mi to teda ulehčila.,,Doufám,že na tom nebudeš jako já a odvezou tě ze sálu nějak relativně brzo,třeba za tři,čtyři hodiny."
,,To je brzy?A jak dlouho jsi tam byla ty?"zděsila jsem se.
,,No když počítám oba,"řekla Simona a poplácala Toma po hlavě, ,,od samostatnýho porodu,nezarnuju několikahodinový stahy,tak pětadvacet hodin."
,,No to ti teda děkuju,teď jsem naprosto klidná."zaúpěla jsem.Ta bolest byla příšerná a vůbec nepolevovala!
,,Tím se nestresuj,hlavně zhuboka dýchej."ozval se Tom.Strašně mě štvaly ty jejich rady.Jim se to řekně,dýchej,ale realizace trochu pokulhává.Co trochu?Úplně!
,,Tome,neštvi mě,nebo se naseru a na sál to pojedeš odrodit za mě!!!"zavrčela jsem.
,,Pořád stejná..."slyšela jsem,jak si Tom šeptá pro sebe.Nezatěžovala jsem se tím,protože mnou zase projela šílená bolest.Teda až toho Billa pustím,tak bude mít ruku na placku,chudák.Cesta trvala asi 15 minut,ale přišlo mi to jako věčnost topená v bolesti.Jestli to bude ta bolest doprovázet celej porod,tak přísahám,že se uškrtím na pupeční šňůře!Zastavili jsme před nemocnicí,Simona letěla pro nějaký doktory a kluci mi mezitím pomáhali ven z auta.Podlomili se mi nohy pod vlnou další bolesti a tak mě museli chytat.Tom popadl mou tašku a šli jsme k nemocničním dveřím.Viděla jsem,jak k nám utíká Simona a za ní doktor a několik sester.Doběhli k nám,položili mě na takový to pojízdný lehátko a vezli mě dovnitř.Před sálem se zastavili.
,,Kdo je otec?"zeptal se doktor.Kluci se na sebe podívali.Asi bych se i přes tu šílenou bolest začala smát,kdyby se k tomu přihlásil Tom.
,,Já."ozval se Bill.
,,Chcete být u porodu?"ptal se dál doktor.Bill se na mě podíval tázavým pohledem.Já mu ho opětovala,ale ten můj byl prosebný.Bill se zhluboka nadechl a začal trochu blednout.
,,Tak dobře."řekl.Sestry si ho vzali do parády,dali mu roušku a takový ten doktorský hábit.A jeli jsme na sál.Cestou se mě doktor ptal,jak pravidelně mám kontakce.Odpověděla jsem mu a on mi řekl,že mám nehorázný štěstí,že se často nestává,aby hned ze začátku měla žena kontrakce jak těsně před porodem.Tak mě tedy rovnou odvezli na sál.Zase mi někdo říkal,co mám dělat.Nejdřív Simona a teď doktor.Toho jsem ale poslouchala,nebo alespoň jsem se snažila.Bill mě celou tu dobu držel za ruku.Někde uprostřed celýho toho blázince jsem cítila,že Bill povolil stisk.Podívala jsem se na něj a zjistila,že se kácí k zemi...Jo tak chlapec nesnáší krev?No na to měl myslet dřív.Ta bolest byla nesnesitelná.Když bylo naše miminko skoro venku,Bill se konečně probral.Dělal,jakoby několik předchozích hodin neexistovalo a on tu celou tu dobu stál odvážně se mnou.
,,Chcete přestřihnout pupeční šňůru...,tatínku?"řekl doktor.Měla jsem sto chutí se ozvat,že to ať si zkusí,protože jsem si slíbila,že se na ní uškrtím!Ale nakonec jsem se na to vyprdla.Bill se chopil nůžek,přistoupil ke mě a šmikl.Odložil nůžky,podíval se na mě a zase se zkácel zemi.No to je hrdina!Ale alespoň,že už bude konec.Cvilku bylo naprostý ticho a pak se ozval nádherný zvuk.Dětský pláč.Nikdo ani nedutal.Ticho prolomil doktor.
,,Tak slečno,blahopřeju.Chcete si ještě pochovat svou holčičku,než jí odeseme?"
,,J-jistě."koktala jsem,celá jsem se třásla.Sestra mi přinesla moji maličkou,položila mi jí na prsa a v tu chvíli,jako na zavolanou,se zase probral Bill.Stoupl si ke mě a díval se na náš společný maličký uzlíček.Já jí pohladila po tváři.
,,Vítej u nás,maličká..."řekla jsem.Bill jí pohladil po hlavě a už mu ani nevadila ta krev.Sestra,která u nás stála,se usmívala,za chvilku nám malou vzala a odnesla jí pryč.
,,Tak a je to za tebou."oddechl si Bill.
,,Jo?Tak to bych už mohla konečně omdlít pro změnu já."řekla jsem a už jsem nevnímala svět...
Konec 38.dílu
(ahaj)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Werča Werča | Web | 20. srpna 2006 v 0:04 | Reagovat

thoe krásne! =´(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama