K Týně nás nechtěli pustit.Pořád opakovali,že se máme jít vyspat domů,ale my jsme protestovali.A nakonec jsme si ustlali na sedačkách v čekárně.No ustlali je trochu blbej výraz...Bill se ke mě odmítl přiblížit a tak si mezi nás sedla Erika.Vzbudila se jako první a chtěla si dojít pro kafe.Tak se zvedla a neuvědomila si,že jsme o ní s Billem byli opřený,každej o jedno rameno.Spadli jsme a srazili se hlavama.
,,To nemůžeš dát pozor?"štěknul po mě Bill.Já po něm střelila nenávistnej pohled.Je zajímavý,jak rychle se dokáže láska změnit v nenávist.Erika šla pro to kafe.My setrvávali v mlčení.
,,Vždyť ani nevím,jak ti mám říkat."ozval se znenadání Bill.
,,No jmenuju se Adéla,jestli jsi to už zapomněl,tak můžeš začít u toho."odsekla jsem mu.
,,Můžeš mi odpovědět na jednu otázku?PROČ?Proč jsi se vydávala za nějakou Keiru?!"ptal se.No tak na tuhle část našeho rozhovoru jsem se vysloveně netěšila.
,,Protože jsem nechtěla,abys mě poznal."odpověděla jsem mu po pravdě.
,,A tos nechtěla proč?"pokračoval rádoby lhostejně Bill.
,,Protože jsem............od tebe utekla."pípla jsem.Tenhle rozhovor je slovo od slova nepříjemnější.
,,A mohl bych se dozvědět konečně přímo od tebe,proč jsi to udělala?Tos mě chtěla potrápit,nebo co?"
,,Ne,naopak jsem viděla,že kolem sebe rozsévám jen smůlu a neštěstí a nechtěla jsem,aby se to dál přenášelo na tebe."
,,O jakym neštěstí to mluvíš?
,,No z poslední doby třeba Lucky."vypadlo ze mě.Ne,já nebudu brečet,ne,prostě nebudu...!
,,Tak abys věděla,Lucky byla to nejlepší,co mě v životě potkalo.Nezáleží na tom,že zemřela,hlavně,že s náma žila."obhajoval Bill.
,,Jo?No tak to je hezký.A to že byla Tomova,to ti nevadí?"už jsem začínala bejt vytočená a po tvářích mi,i za mejch velkejch protestů,začaly stékat slzy.Copak jsem mu to nevysvětlila jasně v tom dopise?!
,,No to víš,že mi to vadí.Moc mi to vadí,ale prostě bych to překonal.Jen proto,že moje dítě nebylo moje,jsi ode mě nemusela utíkat.Já bych tebe i Lucky miloval pořád stejně!"už se třásl hlas i Billovi.Copak to nechápe?Vždyť o tom mluví jakoby jsme se bavili o tom,že jsem místo rohlíku koupila housku!
,,Jo,to je hezký,že to takhle neseš,ale já to neberu tak bezstarostně jako ty."křičela jsem.Bill se nadechoval k odpovědi,ale já jsem mu odsekla,že jdu na záchod a zapadla jsem na toalety.To mi dělá schválně?Copak to nedokáže pochopit?Prostě nemůžeme být spolu,štěstí nám to nepřeje!Dveře se otevřely a někdo vešel.Ještě,že jsem se zašila do kabinky a zamkla,prolítlo mi hlavou.
,,Ady,já to tak nemyslel.Pojď ven!Nechci se s tebou už hádat."usyšela jsem Billův ubrečenej hlas.Odpovědí mu byly moje hlasitý vzlyky,který se nesly na celejch záchodech.Nechápu,jak se mohl donutit k tomu,aby šel na DÍVČÍ záchody.
,,Bež p-pryč."koktala jsem.Nedokázala bych se na něj podívat.
,,Ale já bez tebe nemůžu žít."odpověděl mi.
,,No a proto ses tak bránil,když s tebou začala Keira."brečela jsem.
,,Jo fajn,uznávám to.Bylo to hnusný,ale myslel jsem si,že jsi odjela navždycky pryč a navíc jste toho s Keirou měly spousto společnýho a podobnýho.Ale vina nejní jen na mý straně.Vždyť ty sis jí vymyslela.Kdybys mi hned ze začátku řekla,že jsi to ty,nestalo by se tohle."uslyšela jsem ho,jak se přibližuje k jediný zavřený kabince v celý místnosti.
,,Jo fajn,takže jsem teď ta špatná já!"vykřikla jsem.Přes slzy to šlo hodně težko,ale podařilo se mi nezakoktat se.
,,Tak jsem to nemyslel.Pojď,zapomenem na to.Jen vylez a všechno bude v pořádku.Všechno bude jako dřív."prosil Bill.
,,Ne,nic v pořádku nebude!Copak to nedokážeš pochopit?Už nikdy to nebude jako dřív!Už,když zemřela Lucky,jsem věděla,že náš vztah půjde do kytek.No a Keira a pak i to odhalení mi to potvrdily."křičela jsem dál.
,,Tak vyjdi ven a řekni mi to do očí."vykřikl Bill a bylo slyšet,jak silný je jeho pláč,který se snaží skrýt.Ví,že bych to nikdy neudělala.Nikdy bych mu neřekla to,co teď ode mě chtěl slyšet.Ale budu odvážná.Jednou tahle hádka skončit musí.Odemkla jsem a podívala se Billovi do očí.Byly plný slz,který ale nechtěl pustit ven.Pokusila jsem se o to taky a...povedlo se.Měla jsem teda pořád slzy na krajíčku,ale už mi alespoň neztékaly po tvářích.Dívali jsme se na sebe a já cítila,jak se chvěje.I já se třásla.
,,Řekni mi to."zašeptal Bill.Ani nemusel říkat,co chce slyšet,já to věděla až moc dobře,ale neodpověděla jsem mu.Nevím,jestli toho budu vůbec schopná,takhle lhát.
,,No tak,řekni mi to."dorážel Bill.Byl šíleně vážnej a asi začínal bejt i vytočenej...Já od něj akorát odvrátila zrak.Bill mě chytil za ramena a já se mu zase podívala do očí.Z jeho hlasu čišel vztek,zvědavost a hroznej strach,jestli je to vůbec možný,takový protikladný pocity najednou.
,,Řekni to.V tý kabince jsi to naznačila a já to teď chci slyšet od tebe a do očí.Řekni mi,že už mě nemiluješ a já půjdu.A nechám tě už na pokoji.Navždycky.Jen mi to řekni."dorážel.Já jsem už neudržela slzy,který se mi zase celou dobu draly ven z očí a rozbrečela jsem se.,,No tak,dělej,ale chci slyšet pravdu!"pokračoval Bill.Já se mu zase podívala do očí těma svejma,uslzenejma.
,,Bille já.....já.....ne,už tě nemiluju."Kecá!!!řval hlásek uvnitř mě,kterej Bill ale neslyšel.Bill jen vytřeštil oči.Sklopil hlavu.
,,Děkuju ti za upřímnost.Teď řeknu něco já tobě.Miluju tě,vždycky jsem miloval a nikdy nepřestanu.Pamatuj na to."Ty poslední dvě věty řekl,zatímco jsem postřehla,že i jemu se po tvářích zase začínají koulet slzy.,,Sbohem."řekl,pustil mě a odcházel.Nebyla jsem schopná slova.Proboha,co to ze mě zase vypadlo...???U dveří se Bill zastavil a podíval se na mě.Otočil se a doběhl ke mě.Políbil mě,naposledy.Byl to ten nejslanější a nejvíc hořkej polibek,jakej jsem kdy dostala.Ale nechala jsem ho.Dovolila jsem mu,aby mě líbal,bylo to přece jen naposledy.Po chvíli jsem ho ale od sebe odtrhla.
,,Já vím,už jdu.Tak teda sbohem."řekl zatímco oboum stékaly slzy po tvářích.Odešel ke dveřím ,otevřel je a přísahala bych,že jsem ho ještě slyšela zašeptat:,,Miluju tě...",než odešel.Jakmile za sebou zavřel dveře,já se sesunula podel zdi na zem,vjela jsem si rukama do vlasů a šíleně se rozbrečela.Byla jsem tam dost dlouho,protože pak jsem slyšela někoho vejít.Byla to Erika,kterou jsem skoro nepoznala,jak mi slzy zkreslily vidění.
,,Proboha,co se ti stalo???Pojď ven,půjdeme za sestrou,ať ti dá něco na uklidnění.Hledala jsem tě snad všude."říkala,zatímco mě zvedala ze země.Já se strašně třásla a moje tělo ovládaly jen vzlyky.,,Kde je Bill?"zeptala se Erika,která nevěděla,že jsem byla vlastně celou dobu s ním.Místo odpovědi jsem se rozvzlykala ještě víc a celá jsem se třásla o mnoho víc.,,To on ti udělal tohle?"zeptala se,asi jí došlo,že takový scény dělám jen,když je do toho zapletenej Bill...Já jsem přikývla.
,,Ale on za to nemůže.Jsem strašná husa."říkala jsem jí celou cestu do sesterny.Několikrát se mě ptala,jestli se jí nechci svěřit,co se stalo,ale byla jsem v takovym strašnym stavu,že jsem ze sebe nevydala ani hlásku.
,,Prosím vás,sestřičko,mohla byste jí dát něco na uklidnění?Ona...myslím,že se pohádala se svým přítelem a vždycky jí to strašně rozruší."řekla Erika sestře,která byla jako jediná v prázdný sesterně.Okamžitě vyskočila,posadila mě na židli,do jehly nabrala nějakou látku a píchla mi to.Za chvilku se mi začalo dělat líp,přestala jsem brečet a po chvíli i třást.
,,Neřekneš mi,co se ti stalo?"ptala se mě zase Erika.
,,Jindy."odpověděla jsem jí.Hlas se mi ještě pořád třásl.Sestra mi dovolila sedět tam,dokud mi nebude opravdu dobře.Asi za půl hodiny to bylo v pohodě,když nepočítám tu šílenou bolest,která teď panovala v mym srdci.Pak jsme si sedli do čekárny před pokoj,kam zavezli Týnu a Toma.Asi o další půl hodiny později za námi přišla sestra,že už k ní můžeme,že se teď probudila.A že tam nemáme bejt moc dlouho.Zaklepaly jsme a vešli.Týna ležela na posteli a Tom u ní.Už se taky probral.
,,Ahoj Týno,tak co,jak ti je?"snažila jsem se nahodit bezstarostnej tón a dělat,že mě to,jak se vyspala,šíleně zajímá.Ono by mě to i zajímalo,ale po tom,co se teď odehrálo na tom záchodě jsem neměla na nic náladu.
,,Ale jo,jde to.Teda jako jsem úplně šíleně vyčerpaná a bolí mě celý tělo.Taky jsi na tom byla stejně,nebo jsem zase nějaká anomálie?"zeptala se mě Týna.Já nepřítomně přikývla.Přemejšlela jsem nad spoustou věcí,i přes to,že jsem měla v hlavě úplně vymeteno.
,,Počkej,jak to myslíš?"uslyšela jsem pak Toma,jak se ptá Týny.Normálně by mě zajímalo,o čem si povídají,hrozně ráda poslouchám drby,ale teď mě to fakt nebralo.Pokusila jsem se ale udržet pozornost,aby to nevypadalo neslušně.
,,...No tak jak říkám.Že jste oba stejný.Áďa mi říkala,že taky omdlíval jak na běžícím pásu.No ty jsi alespoň omdlel jednou a byl klid.Že jo,Ady?"otočila se na mě Týna.I když jsem plně vnímala,nedokázala jsem chápat,o čem se baví.
,,Ehm,cože?"zeptala jsem se.
,,No vyprávím tu Tomovi,že jsou oba stejný.Sama jsi mi říkala,že taky omdlíval.Myslím jako Billa."dodala a já sebou při tom jménu škubla.
,,Jo,jasně..."odvětila jsem.
,,Ale mě říkal,že neomdlel ani jednou..."protestoval Tom.Teď opravdu byl rozhovor o tom,jak často Bill omdlíval u mýho porodu to poslední,o čem bych se chtěla bavit.
,,No tak to kecal."řekla jsem jednoduše a Tom se už neptal.
,,Ehm.Tome,myslím,že bychom si měli skočit na kafe,potřebujeme vzpruhu."začala Erika,zvedla se ze židle a pokusila se zvednout ze židle i Toma.
,,Já nejsem..."začal,ale pak mu to došlo. ,,A jo,už to cejtim,potřebuju kafe.Tak si tu popovídejte,my jsme za chvíli zpátky."řekl a s Erikou vypadli z místnosti.Rozhostilo se ticho,který přerušovalo akorát pípaní přístrojů.
,,Ady,moc se omlouvám,nechtěla jsem..."začala Týna.
,,To je jedno,stejně je konec."řekla jsem a vyprávěla jsem Týně,co se tu dělo po tom,co jí odvezli na pokoj.Trvalo to docela dlouho,protože chvílema mě zase chytaly takový záchvaty pláče,že jsem nebyla schopná mluvit.
,,A za to vlastně můžu já."postěžovala si Týna.
,,Ne,to teda nemůžeš."podívala jsem se na Týnu,která na mě hodila takovej pohled.,,No dobře,možná za to trošičku můžeš,ale stejně jsem mu to už chtěla říct.Tys to akorát uspíšila..."řekla jsem jí.
,,Je mi to líto."šeptla Týna.
,,Jo tak to mě taky.Že já jsem se nechala vyprovokovat,abych mu řekla tu kravinu...No teď už je to jedno,už ho stejně neuvidím.Nikdy."dodala jsem a po tvářích mi začali stékat další potoky slz...
,,Ehm,prej se ti narodil syn."řekla jsem po chvíli ticha,utřela jsem si slzy a čekala,jak na to Týna zareaguje.Ať nevrací zpátky téma:Bill.
,,Hmm,narodil,a řeknu ti,že je nádhernej."odpověděla mi Týna.Byla jsem ráda,že taky přesedlala na tohle téma.
,,A přemejšleli jste s Tomem,jak se bude jmenovat?"zeptala jsem se jí.Bylo mi teď o maličko líp,když jsem to teď Týně všechno řekla.
,,No vzhledem k tomu,že chybělo málo a byl by otec Bill,no ale je jím Tom,tak jsme se rozhodli pro dvě křestní jména.Tom Bill.No nejní to sladký?"rozplívala se Týna,zatímco já sebou pokaždý trhla,když vyslovila Billovo jméno.
,,Jo,moc hezký."odpověděla jsem nepřítomně.Až teď jsem si uvědomila,jak moc o Billovi mluvíme a ani si to neuvědomujeme.Vždyť nejní pomalu jediná věta,aby se tam řečník nezmínil o Billovi.Zase nastalo ticho.Týna si prohlížela všechny ty hadičky,který jí vedly v těle(mě je tehdy asi hned vyndali,nebo mi je tam nedali vůbec,protože už ten den,co mě přivezli jsem bloumala po nemocnici...) a já se koukala z okna.Bylo to jak rána kladivem po hlavě.Kdybychom se alespoň rozešli normálně,v klidu.Ne,my se museli nejdřív pohádat!Vlastně poslední věta,kterou jsem mu řekla,byla:,,Ne, už tě nemiluju."no to je hnusný!Ale zasloužil si to.Co to plácám,vždyť ta špatná jsem já!Já jsem to na něj všechno hrála a teď ho obviňuju,že mě nechal!Mlčeli jsme asi pět minut.Ne,potřebuju být sama,řekla jsem si.
,,Hele,Týno,nebude ti vadit,když už půjdu?Mám ještě spoustu práce a do toho musím ještě do divadla.Určitě se ještě stavím."snažila jsem se z toho vyvlíknout.
,,Dobře,ale určitě přijď."odpověděla mi Týna.Já se zvedla a zamířila ke dveřím.Ani mě nepřekvapilo,když jsem otevřela dveře a málem na mě spadli Tom s Erikou,kteří asi celou dobu stáli za dveřma a poslouchali.
,,Klidně jim to řekni,co jsme si povídali,přece jen,za těma dveřma to bylo asi trochu hůř slyšet."zabručela jsem směrem k Týně.Ta přikývla a Tom s Erikou vešli k Týně na pokoj.Já procházela nemocnicí a hledala hlavní východ,kde jsme zaparkovali.Za chvíli jsme ho našla,nasedla do auta a rozjela se domů.Sama...
O DVA MĚSÍCE POZDĚJI:
Tom junior(jak jsme začali říkat Týninýmu synovi,kvůli tomu,že se přede mnou nikdo nechtěl zmiňovat o Billovi)rostl šíleně rychle.Vypadal úplně jako Tom,jakoby mu z oka vypadl.S Týnou byli velice šťastní:měli nádhernýho syna,jeden druhýho a byli zasnoubeni!Tom ji požádal o ruku těsně po tom,co se vrátila i s malým z porodnice.Dva mesíce se plánovala svatba.Obřad byl naplánovanej na druhýho listopadu,přesně na den,kdy jejich miminko osláví dva měsíce.Týna si zvolila jako družičky mě a Eriku,koho zvolil Tom nám ale bylo utajeno.Modlila jsem se celou dobu,aby si nezvolil Billa.Prvního listopadu večer jsem si ještě jednou prohlídla všechno,co na sobě budu zejtra mít a zkontrolovala jsem,jestli mi tam nic nechybí.Lehla jsem se,ale usnula jsem až za hodně dlouho...
Ráno jsem se probudila samozřejmě pozdě,jak jinak,když člověk má naplánovanýhop něco hodně důležitýho.Rychle jsem na sebe hodila ty růžový šaty(no řeknu vám,že to pro mě bylo utrpení,protože miluju černou a růžovou nemůžu ani cejtit.Asi od nějakejch 12 let jsem na sobe neměla nic v týhle "barbínovský" barvě),doplňky a nalíčila se.Naštěstí jsem to stihla a tak jsme odjeli do kostela všichni společně.Na to,že byl listopad,bylo docela teplo,takže obřad se pořádal venku.Bylo to nádherný.My s Erikou se postavily vedle nevěsty a já brejlila,kdo stojí vedle ženicha,kdo mu jde za svědka.Byl tam kluk,kterýho jsem před tím znala jen z fotek.Byl vysoký a měl blond vlasy.Andreas.No a za ním stál............Bill.Ježiš,to bude dneska den.Od toho fiaska v nemocnici jsem ho neviděla ani jednou.A nehodlala jsem to měnit ani teď.Zaputile jsem se celej obřad dívala na oddávajícího a občas jsem mrkla po Týně.Byly to sice dva měsíce,ale já ho stejně pořád milovala,jakoby se mezi námi nic nestalo.Nechtěla jsem se s ním ale už nikdy vidět a jak on slíbil,taky jsem ho za ty dva měsíce nikde neviděla.Až teď.Zajímalo by mě,jestli bude dělat,že tam nejsem,nebo naopak...Po obřadu se konal takový mecheche.Samozřejmě,že jejich zasnoubení prolétlo všema novinama,takže tam byli i nějaký fotografové.Mě ale nebylo nijak do řeči.Vzhledem k tomu,že jsem po první premieře v divadle sklidila velikej úspěch,začali se o mě zajímat média,i když ne tak moc,jako třeba o TH.Takže jak jsem tam jen tak seděla,občas přišel nějakej fotograf a blejsknul mě a dokonce i jedna reportérka se mnou udělala krátkej rozhovor....Viděla jsem jak vypadají takovýhle posvatební party.Hrály se takový ty swingový písničky a tak.Teď se ale vdávala rockerka a hopper,takže to byl docela hukot!Hrály se třeba Green day,Metallicu a třeba i Guano Apes a dále i například Snoop Dogga(doufám,že to je správně).Takže bylo alespoň co poslouchat,když se mnou nikdo netancoval.Přišlo mi,že Bill několikrát nápadně prošel kolem mě,ale stejně jsem ho nevnímala.Zahráli i spoustu ploužáků,který jsem milovala,nebo je nenáviděla,protože mi trhaly srdce.Teď,když jsem byla bez Billa,bylo těch ploužáků najednou mnohonásobně víc.Mezi ně patřilo i Nothing Else Metters od Metallicy,který teď začali hrát.Já seděla a srdce mi pukalo.
,,Jdeš tancovat?"ozvalo se nade mnou.Musela jsem zvednout hlavu,celou dobu jsem totiž koukala do země.K mýmu obrovskýmu překvapení tam stál Bill.Nepamatuju si,že bych mu odpověděla,nebo že bych vstala.Jediná věc,kterou si následně pamatuju je,že jsme stáli na parketu,těsně namáčknutý na sobě a ploužili se do rytmu písničky.Nejdřív bylo ticho.Pak se ozval Bill.
,,Tak jak se pořád máš?"
,,Ale jo,jde to.Zvykám si na život o samotě."drbla jsem si,i když za náš rozchod můžu já.
,,Hmm,tak to já taky.Ehm...pamatuješ si,co jsem ti řekl tehdy?"zeptal se.Bylo mi hned jasný,na co se ptá,tuhle větu jsem si opakovala poslední dva měsíce milionkrát denně.
,,No myslím,že jo.Proč?"snažila jsem se,aby to znělo lhostejně.Nechtěla jsem se s ním bavit,obzvlášť o tom,co se tehdy stalo v tý porodnici.
,,Já jen,že to pořád platí.Nezměnilas za ty dva měsíce názor?"zeptal se s nadějí v hlase(pro nechápavý:řekl mi,že mě bude navždy milovat a já mu odpověděla,že já jeho už ne).
,,Bille,nezačínej zase..."pokusila jsem se o úšklebek.Ještě,že se mi nemohl dívat do očí,viděl by v nich slzy,který se zase draly ven.V poslední době jsem brečela tak často,že kdyby mě někdo potkal jeden den s nezarudlejma očima,ptal by se,co se stalo,že jsem nějaká divná...
,,Takže si za tím stojíš?"zeptal se Bill.Já přikývla. ,,Takže bys mi to zase dokázala říct do očí stejně chladně,jako minule?"ptal se dál.Asi vím,kam tím směřuje...No teď už jsem si nebyla tak jistá.Tehdy to bylo příšerný,ale jsem přesvědčená,že teď by to bylo ještě horší.
,,Možná."pípla jsem.Přestali jsme tancovat...
Konec 46.dílu
(ahaj)
TOTO JEŠTĚ NEJNÍ KONEC(kvůli technickým podmínkám.Článek nemá přesahovat více než 20 000 znaků a celej poslední díl byl asi větší.No a tak jsem tu dělala různý harakiri,abych to uložila do dvou dílů,ale povedlo se mi to sotva k tomu Možná...,Abych byla upřímná,to je někde ve třičtvrtě toho příběhu.No a zbytek se mi smazal!Takže na to budu muset jít znova!!!Jako ja se poseru!)
ale tak bude to stát za to! :) ta povídka je fakt super:)