close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Náhoda,nebo...?2-I.

20. července 2007 v 19:12 | ahaj |  Ff-Náhoda,nebo...?2
Ano,jak jste si asi všimli názvu rubriky a článku,rozhodla jsme se napsat další řadu Náhody,když jste ji měli tak rádi a já taky.Ale nepočítejte s tím,že sem díly budou přibývat tak rychle,jako to bylo u první řady,protože za prvý jsem v devítce a tím pádem mám učení nad hlavu,sotva stíhám přidat pár článků,do toho mám ještě Turné,takže to vážně nebude tak,jak to bylo kdysi.Ale snad i tak vás to potěší.V minulém článku,děkový řeči k ročnímu výročí jsem psala,že mám pro vás dárek,takže vám oznamuju,že tohle je můj dárek k ročnímu výročí,jak pro blog,tak pro vás.Užijte si ho!
Náhoda,nebo…? 2-I.
,,Tak dělej,kluci tu budou co nevidět!"zvýšila na mě hlas Týna.Já se pořád nemohla odtrhnout od toho maličkýho štěstíčka,co přede mnou leželo na gauči.Od tý doby,co se Týna vdala,uběhl už rok .. .Tomík junior už běhá a nebejt toho,že je leden,chodily bychom s ním denně ven,aby se vyběhal.Dneska slavím dvaadvacáté narozky,ale kromě Týny a dětí tu nikdo jinej nejni.Ano,pochopili jste správně,k malýmu Tomíkovi přibylo v pořadí naše druhé dítě(moje a Billa).Narodilo se nám to rok a devět měsíců po Tomíkovi a je to chlapeček.Nejdřív jsme se bála,že se o něj nebudu umět starat,když jsem před tím měla jen holčičku,která navíc umřela,ale je to skoro stejný.Narodil se před třemi měsíci,ale Billovi jsme nic neřekly,protože jsou na americkém turné a nechtěly jsme ho s Týnou rozptylovat.Dnes se měli už po půl roku vracet a Týna je z toho úplně na nervy.Denně si s Tomem volali,jsou to závysláci.My se s Billem domluvili,že si budeme volat co nejmíň,abychom se na sebe co nejvíc těšili.Nemohla jsme se ho už dočkat.No ale trápil mě malej.Nemohla jsem vymyslet jméno.No a tak sjem se po týdnu naštvala a řekla si,že si zahraju takovou hru.Vezmu si časopis,náhodně ho otevřu a první,co uvidim nějak skomolim do jména.Takže zatímco maličkej spal,Týna byla na chvíli venku s Tomíkem a hledali společně nějaký školky,kam by Tomík v září začal chodit,já si sedla na gauč a vzala do ruky nějakej časák.Tak jo,jdu na to.Prsty jsem vsunula někam mezi stránky,zavřela oči a otevřela ho.Otevřela jsem oči a první,co jsem uviděla,byl nějakej článek.A hned nad tím mě zaujala fotka zpěváka nějaký skupiny.Už mi bylo jasný,že se malej bude jmenovat po něm.No a teď jen zjistit jméno.Podívala sjem se na název článku.,,My Chemical Romance ve žhavé zpovědi…-"Tak to mi moc nepomohlo.No ale hned na začátku článku byla věta ,,Zpěvák Gerard Way a ostatní ze skupiny nám prozradili,jaké dívky se jim líbí."Divim se,že takovýhle pitomý časáky Týna ještě pořád kupuje.No ale tak jméno bylo na světě.Gerard.Na příjmení se ještě zapracuje,protože jsme se s Billem rozhodli,že se vezmem,až se vrátí z turné.Tedy my se chtěli vzít,až porodim a to jsem měla vypočítaný těsně po jeho návratu…Pravda,porodila jsem předčasně,malej musel bejt nějakou dobu v inkubátoru,ale už je všechno v pořádku(mě se ty děti vyloženě nevedou:-D).Malej roste jak z vody a čas našeho shledání s Billem se kvapem blíží.Týna je z toho na nervy,protože se nemůže dočkat a já tu jen tak ležim na gauči v teplákách a hraju si s malym.Heh chtěla,aby všechno bylo naprosto dokonalý...
,,No tak už se zvedej,nebo tě budu muset zabít."zařvala už na mě.
,,No jo,už jdu."zvedla jsme se,vzala malýho a odešli jsme oba nahoru.Jsem od přírody flegmatik,takže i vyhlídka na to,že se po půl roce uvidim s Billem a ostatníma a že jsem jim všem zatajovala čtvrt roku existence Geeho,mě nijak nevzrušovala.Nahoře jsem malýho přebalila,oblíkla do nějakýho oblečku a položila ho na postel s nějakejma hračkama.Pro jistotu jsem kolem něj udělala ještě záterasy,aby nikam nespadl a sama jsem se šla oblíknout.Během těhotenství jsem šíleně přibrala.Po porodu jsem vážila 76 kilo a nechtělo to jít dolů!.Štvalo mě to,ale dokud se nebude starat o malýho nikdo jinej než já,nemůžu s tím nic dělat.Vzala jsem si volnější tričko a džíny,učesala se a zase se věnovala malýmu.A takhle to probíhalo celý dny.Bylo trochu těžší zařizovat normální věci,protože poté,co jsem vydala první Cdčko,jsem byla už dostatečně známá osobnost.No a to ještě znásobovalo to,že jsme zasnoubená s jedním z nejslavnějších německých zpěváků dnešní doby.A u Týny to vlastně platilo taky.Takže jsme nemohly ven,aniž bychom nezpůsobili pozdvižení.Ale i přes to jsme chodily ven s malejma ven.Ale nemohli jsme se dočkat kluků a čím utíkal čas rychleji,naše nervozita se násobila,dokonce i ta moje.Geeho jsme dala do postýlky po Tomíkovi,která byla v obýváku,abychom ty děti nemusely pořád držet a trochu si odpočinuly.My s Týnou jsme si sedly na gauč a kecaly jsme.Týna byla neskutečně mimo až jsem se musela smát.Ona byla vždycky nehoráznej nervák.Hodiny odbily pátou.Nikde nikdo.Tohle mi něco připomínalo.Kdysi,když jsem se přestěhovala do Německa,měl Bill měsíci po přijet taky.Přijel pozdě a já jsem málem tehdy zešílela strachy,protože jsem nevěděla,co s ním je,myslela jsme si,že mě nechal.Nakonc se ukázalo,že jel nejdřív domů a tam ho šíleně zdržela máma.Už jsme mu to pak nezazlívala.Teď bydlíme od jeho rodičů pryč,tak je možný,že se tam zase zastavili a Simone je zdržela..:-DHeh sice jsme se nastěhovali,každej se svou rodinou jinak,ale já jsem teď byla dlouho nastěhovaná u Týny,aby mě hlídala,když jsem byla těhotná a pak abychom nebyly obě tak samy jen s dětma,to by bylo zralý na blázinec.No to je jedno.V půl šestý někdo zazvonil.Obě jsme vylýtly ze sedačky a utíkali otevřít.Otevřely jsme a nestačily se divit.Stál tam nějakej chlapík.Ptal se nás na cestu do centra města.Stručně a rychle jsme mu to řekly a zase jsme se vrátili na gauč.Týna odešla do kuchyně udělat Tomíkovi jídlo a já jí následovala i s Geem,abych v tom tichym obejváku nebyla sama.Sedla jsme si na židli vyhrnula si triko,aby se mohl malej taky najíst.Týna dala Tomíkovi misku s jídlem a on se chopil lžičky a dal se do jídla.Byl neuvěřitelně samostatnej na to,že mu byl rok a něco málo k tomu.Týna si sedla ke mě a zase jsme se povídali.No co jinýho se tu mohlo dělat.Malej už se konečně odtáhl a tak jsem čekala,kdy si krkne,abych ho mohla dát spát.Konečně,povedlo se a já se vydala s Geem nahoru do ložnice.Vešla jsem do pokoje a slyšela jsem zase zvonek a Týnin hlas,jak říká,že jde otevřít.Nevěnovala jsme tomu pozornost.Slyšela jsem zezdola hlasy,ale nevnímala jsem je,zpívala jsem Geemu ukolébavku,aby rychleji usnul.Už skoro spal,když na mě Týna zavolala.
,,Adél,pojď dolů.Mohlo by tě to zajímat."zakřičela.Zvedla jsme se a koukla na Geeho.Skoro spal,už mě nebude potřebovat.Vydala jsem se ze schodů.
,,Už jdu,ale jestli to bude nějaká kravina,tak si mě nepřej."řekla jsem a dívala jsem se pod nohy,protože se mi už několikrát stalo,že jsem se z těhle schodů několikrát zřítila.Naštěstí nikdy ne s Geem.V polovině schodiště,kde už je vidět na dveře,jsem zvedla oči.Nemohla jsem tomu uvěřit.Stál tam Tom s Billem!
,,Tak já jsem kravina jo?"zeptal se mě s úsměvem.Já nejdřív nehybně koukala,jestli to je fakt on,nemohla jsem tomu uvěřit a pak jsem seběhla ty schody až dolů.
,,Bile!!!!!"zakřičela jsem a skočila mu kolem krku.Týna s Tomem se nám museli smát.Bill si mě k sobě přivinul.Přišlo mi,jako by tahle chvíle trvala nekonečně dlouho.Pak mě od sebe odtáhl,podíval se na mě nechápavě a dal mi ruku na břicho.
,,Neříkej mi,že i podruhý to nevyšlo!"z jeho hlasu čišel strach.Jak byl roztomilej,když se bál.Teda když se bál o něco,co bylo naprosto v pohodě.
,,Pojď."chytla jsme ho za ruku a táhla ho do schodů.Odtáhla jsem ho až k sobě do pokoje.Tam v klidu odpočíval Gee.Pomalu jsme k němu došli.Bill na něj koukal jak na zjevení.Oči mu zářily štěstím.Za chvilku jsme si i všimla,že v nich má dokonce slzy.
,,Jak...Jak dlouho...?"koktal.Usmála jsme se.
,,Narodil se 13.října."oznámila jsem mu.
,,A proč jste mi to neřekly?"ptal se trochu vyčítavě.
,,No chtěli jsme tě překvapit."svatouškovsky jsem se usmála.
,,No a to se vám taky povedlo."řekl,přitáhl si mě k sobě a políbil mě.Jak moc mi jeho polibky chyběly.Dolíbali jsme se až k posteli.Rychle jsme ze sebe shodili oblečení a v tichosti zahučeli do postele.Nesměli jsme Geeho vzbudit,takže trošku adrenalin,ale nakonec jsme si to vážně užili.Usnuli jsme v objetí.V objetí,který se nám nedostávalo půl roku.V objetí,který mě nikdy neomrzí...
Konec 1.dílu
(ahaj)
ahaj:no tak tady máte první díl.Snad se vám to líbilo,piště mi pls komentíky,vždyť víte,že je miluju.Jo a omlouvám se,že je tenhle díl takový trochu chaotický,ale musela jsme vám nějakym způsobem převyprávet ten rok,co uběhl mezi první a druhou řadou...A věřte mi,že to nejni zrovna lehký:-D
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama