ADUSH
Nika položila telefon a dívala se před sebe.Heh zaala jsem z ní mít strach,jestli už jí ten její nezřízený život nezatemnil mozek:-D
,,Niky,jsi v pohodě?Co se ti stalo?"zeptal se za mě Tobi,kterej vždycky čte naše myšlenky.
,,My budem..............hrát..."vypadlo z Niky a mě klesla čelist.
,,Cože?Kdy?"zeptala jsem se...No spíš vyhrkla.
,,Dneska...u táty v klubu...V devět."rekla Niky.My se na sebe podívali s vytreštenejma očima.V devět?To je za tři hodiny.Musíme okamžitě odjet do klubu a cestou sestavíme seznam písnicek.Pět až deset by mohlo stačit.Okamžite si balíme nástroje a nasedáme do svý stařičký dodávky,kterou máme na třetiny,každej platí čtvrtinu dluhu z prodeje,heh to budem splácet snad do smrti...No vyjeli jsme a zatímco Tobi,nejstarší,devatenáctiletej,se chopil řízení a já s Nikou jsme vzadu vedly takovou menší výměnu názorů(heh tak menší,že jsme se občas z legrace začali prát a Tobi nás musel klidnit,protože by se jinak naše dodávka převrátila:-D)ohledně seznamu písniček v čele s Cokoliv pro lásku,Prání,Nenávidím a miluji,Ledový,Vzpomínám,Poslední sbohem a Láska až za hrob.Ješte jsem ho párkrát předelali a už jsme zastavovali u chodníku vedle klubu Nikoušovýho táty.Vyšli jsme ven,nástroje nechali v aute a šli dovnitr za panem Schulzem.Rychle nám pomohl odnést nástroje dovnitř a začali jsme se zvukovou zkouškou.V osm jsme to měli dozkoušený a šli jsme si na chvilku odpočinout.Pan Schulz otevřel klub a dovnitř začali proudit lidi.My se v zákulisí klepali trémou.Teda spíš já.Jsem šílená trémistka,i když se to na první pohled nezdá.
Klepala jsme se tam,chodila pořád dokolečka a okusovala si nehty strachem...Ostatní na to už byli zvyklí,tak to ani nijak neřešili.Ta zatracená hodina,co jsme měli pauzu,utekla šílene rychle a už nás pan Schulz vítal na pódiu.My jsme nejistě přešli ke svým mikrofónům a Tobias za bubny,nenápadně jsme na sebe všichni kývli a Nika promluvila do mikrofonu.Poprvý musela mluvit vždycky ona,protože já se porád klepala.
,,Ahoj lidi,jsme rádi,že jste sem zašli podívat se na nás,něco vypít a tím zvýšit náš plat..."řekla Nika jakoby nic a publikum se zasmálo.Já taky.Pokaždý dělá žertíky,hlavně,aby odlehčila atmosféru.,,Takže my vám teď zahrajeme písničku s názvem Cokoliv pro lásku,která pochází z naší vlastní malý dílničky..."rekla takovým nostalgicým hlasem a publikum se zase zasmálo.Opět jsme na sebe kývli a Tobi začal ťukat do paliček,odpočítával.Pak jsme začali hrát a mě tréma hned opustila.Byla jsem v úplně jinym světe,už jsem nebyla v Německu,v klubu,o kterym skoro nikdo neví,nikdo kolem mě nebyl.Ted jsem existovala jen já a moje baskytara.Malá předehra,táááák a pak se začalo zpívat.Slova se mi vybavovaly,vytryslávaly mi z paměti jako vodotrysk.
,,Udělám cokoliv pro lásku,abys mě miloval víc a víc,udělám cokoliv pro láááásku..."dozpívali jsme a dohráli písničku.Nečekala jsem,že se jim to bude tak líbit,jak se to líbilo...Tleskali,výskali a povzbuzovali nás.No super,tak zázemí bychom měli,horší už je jen to,že my zůstanem asi v takovejhle barech a klubech,nikdy nebudeme slavní...I přes to,že koncert nebyl pro moc lidí,dali jsme do toho všechno,stejně jako vždycky.Našich šest písniček bylo odzpívaných a odehraných,zbývala poslední.
,,Tak ještě jednou jsme vás chtěli přivítat tady v klubu 552,my jsme Black Killers,jsme spolu tři roky.Na kytaru hraje a zpívá Veronika Schulzová,za bubny sedí náš malý viruóz Tobias Morenni a na baskytaru a zpěv jsem tu já,Adéla Schmidtová.Teď vám zahrajem písničku Poslední sbohem."oznámila jsem.Tréma už byla tatam,bylo mi skvěle,milovala jsem živý hraní,bylo to mnohem lepší než orgasmus...Rozehráli jsme poslední písničku a hráli jsme a hráli a zpívali,heh pořád se opakuju,ale je to prostě úžasný.
,,Dám vám všem teď a tady,nevím si už jinak rady,dávám vám poslední sbohem!"Zpívalo se v refrénu.Heh super písnička,jedna z mejch nejoblíbenějších...No a která nejni,že?:-DTak,dohráli jsme,lidi tleskali,my se rozloučili a šli jsme na bar nalít něco do našich vyprahlých hrdel.U podia postával chlapík,celkem pohlednej,mladej v džínách.Po chvíli přešel k nám.
,,Ehm,dobrý večer.Já,díval jsem se na váš koncert,jste docela dobří."zhodnotil.My se na něj usmáli a já se ho zeptala,
,,Děkujem,ale obávám se,že jsem přeslechla vaše jméno."Chlap se usmál,zaštrachal v kapse a vytáhl malej papírek.
,Jmenuji se David Jost,hudební manažer..."podal Nice vizitku...
Konec 2.dílu
(ahaj)