close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Zavoláme jim!-VII.-KONEC

20. července 2007 v 19:50 | ahaj |  Ff-Zavoláme jim!
Procházela jsem chodbou a blížila se k učebně.Všichni se po mě ohlíželi.Já to věděla.Heh no a teď je moje pověst v háji,budu všem jen pro legraci,budu ta "holka s límcem".No co,hlavně,že se dostanu na ty zkoušky.Přidala jsem do kroku,v ruce pevněji sevřela pomůcky a pomalu začala vycházet schody.Shodou okolností ty samý schody,z kterých jsem se zřítila.Vešla jsem do třídy,kde na mě všichni zírali.Jakoby nic jsme si sedla do svý lavice,který byla plus mínus měsíc prázdná,a dělala jsem,jako kdybych tam nechyběla ani jeden den.Zazvonilo,po chvíli vešel profesor,na první lavici hodil prázdné papíry,abychom měli na co psát a rozdal zadání.Někdo mezitim rozdal ty papíry.Když dával profesor zadání mě,škodolibě se na mě usmál.Nesnášeli jsme se od prváku.U mě se zastavil jen na zlomek vteřiny dýl než u ostatních a pak poračoval dál.Když dorozdal,sedl si za katedru.
,,Tak,teď máte jednu celou vyučovací hodinu na splnení všech zadaných úkolů.Začínáme teď!"řekl a všichni sklonili hlavy.Po třičtvrtěhodině,když jsem vycházela z učebny,myslela jsem na Týnu,jak to asi zvládla.Celý den byl zaplněn testy.Když jsem na obědě potkala Týnu,Toma a Billa,byli všichni už hotový z tech testů stejně jako já.Ale zase jsem byla ráda,že sjem zase mezi lidmi.Zamyslela jsem se nad tím,jak dlouho ještě musím zůstat na ošetřovně.No tak je šestýho června,dýl,než do konce školního roku mě tu držet nemůžou.To odjedu,i kdybych měla ten fixační límec mít ještě měsíc.Po vyučování jsem se opět musel vrátit na oštřovnu.O deset dní později,16.června,mi sundali fixační límec a konečně mě pustili domů...respektive na pokoj.Pomalu jsem se vracela do normálního života,stýkala se s kámoši a chodila na party.Jediný,co mi pořád vrtalo hlavou,byl ten Bill.Sice jsem se dokázala přemoci a bavit se s ním,ale pořát mi ležel v hlavě.A tak jsem se s tím rozhodla něco udělat.Ležely jsme s Týnou v postelích,už byla rozsvícena jen lampička a chystali jsme se jít spát.
,,Týno?"ozvala jsem se.Sestřička moje drahá(to je šílený oslovení:-D)se na mě otočila.
,,Co je?"zeptala se.
,,Uděláš pro mě něco?"byla sjem až moc milá,aby jí došlo,že něco potřebuju...:-D
,,Co chceš?"došlo jí to.
,,No já jen,jestli bys Tomovi něco nevyřídila..."
,,Fajn,zejtra s nim mam vyučování,tak co chceš?"
,,Řekni mu,prosim tě,že potřebuju mluvit s Billem."řekla jsem jí.
,,Takže ty chceš,abych řekla Tomovi,žes říkala,že chceš mluvit s Billem?A nebylo by snažší,kdybych prostě jen řekla Billovi,-..."nedokončila Týna,skočila jsem jí do řeči.
,,Ne,řekneš mu to tak,jak jsem ti teď řekla,jo?Prostě mu řekni,ať vyřídí Billovi,že se s ním po vyučováním chci sejít pod starou lípou na školních pozemcích,jo?A zhlasni už,je pozdě."pronesla jsem k Týně,ta zhasla a šly jsme spát.Druhý den jsme se rozešly každá do své třídy.První hodinu jsme měli psychologii,pak matiku...no to bude zábava..První hodinu používat mozek a druhou logiku...takhle nevyspalá nemam ani jedno...:-D Den jsem přežila,ale zdržela sjem se u učitele.Vysvětloval mi látku,kterou jsem nechápala z francouzštiny a tak jsem na obědě nestihla nikoho z naší nezrolučné patričky(já,Týna,Bill a Tom) a tak sjem se najedla sama.Měla jsem ještě dvě hodiny,tak snad to nejak přežiju.Na začátku poslední hodiny,biologie,jsme začala být trochu nervózní,protože jsem vlastně nevěděla,co Billovi chci říct.Ahoj Bille,jak se máš?Mimochodem,slyšela jsem tě,cos říkal na tý oštřovně a ano,já tě taky miluju?Ne to je kravina nebo třeba...
,,Crrrrrrrrrrrrrrrrrr"uslyšela jsem zvonek.Kruci to už je konec hodiny???No takže musim jít za tim Billem...Cestou jsem potkala Týnu,která mi řekla,že všechno vyřídila.Takže Bill už na mě čeká.Pomalu jsem se courala ke školní bráně.Vešla sjem na školní pozemky a hned jsem ho uviděla,jak tam stojí a kouká k bráně.Došla jsem k němu.
,,Ahoj."pozdravil a já udělala to samý.
,Tom mi říkal,že mu Týna říkala,žes jí pověděla,že se mnou chceš mluvit.O co jde?"začal Bill.
,,Říká se,že lidé v bezvědomí slyšej všechno kolem nich."začala jsem a rozmejšlela si,jak budu pokračovat.
,,No jo,to jsem slyšel.To je všechno?"zeptal se Bill.
,,No nejni.Já...slyšela jsem tě."řekla sjem na rovinu.
,,Jak...slyšela?zeptal se Bill a začínál trošku červenat.
,,No prostě sjem tě slyšela...Jak jsi říkal,že......mě miluješ."sklopila jsem oči a přesto jsem cítila,jak je to Billovi nepříjemný.
,,No...a co já ti na to mam říct?Ano je to pravda,říkal jsem to."ozval se po chvíli.No radši to už ukončim.
,,Ehm,hele,já bych radši zůstala u toho kamarádství,jo?"odpověděla jsem mu.Bill jen něco zabručel.Tohle bylo dost takový divný,heh asi půjdu.
,,Tak ahoj."ozvala jsme se a rozběhla se ke škole.
,,Počkej!"křikl Bill a rozběhl se za mnou.Já se zastavila a počkala na něj.
,,A když to víš,co ty na to?Jak na tom jsi?"zeptal se a já ho naprosto chápala.
,,Nevím,na co narážíš..."zalhala jsem.
,,Máš měl alepsoň trochu ráda?"zeptal se a udělal smutnej pohled.No kdo by tomu odolal???
,,No.........trošku."usmála jsem se,stoupla si na špičky,dala mu pusu na tvář a utekla se smíchem pryč.Už jsem nevyděla,jak se Billovi objevil na tváři růměnec,blaženej úsměv a jak se jemně chytil za tvář...
O pár dní pozdějí,25.června,jsme seděli v knihovně a povídali si.Já si našla knížku,začala si číst a jak je u mě zvykem,začetla jsem se a nevnímala svět.Ani jsem nevnímala čas,do reality mě vrátilo až drknutí lokte.
,,Slyšíš,nebo jsi usnula?"osopila se na mě Týna.
,,No já...já jen..."uplně jsem se zakoktala.
,,Já vim,prosim tě.Takžes neslyšela kluky,že ne?"Já jen zavrtěla hlavou.Týna jen protočila panenky a otočila se na Toma,aby mi to vysvětlil.Podívala sjem se na něj a on spustil.
,,No,přes celý prázniny máme jet na turné po Americe."sklopil Tom oči.
,,Cože?Vždyť jsme měli jet pod stan??"Vyhrkla jsem tak nahlas,že i knihovnice se na mě podívala káravym pohledem.
,,Já vím,ale my s tím už nic neuděláme..."ozval se Bill.No tak pod stan pojedem jen s Týnou,no...Škoda...
Čas utíkal šíleně rychle a najednou tu byl konec školního roku.Strašně nás všechny mrzelo,že nebudem všichni spolu,ale nedalo se nic delat,museli jsme se rozloučit.Týna s Tomem stáli kousek od sebe před bránou školy a snažili se rozloučit a já s Billem jsme byli celkem v pohodě...Přeci jsme jen kámoši,ne?Týna s Tomem se loučili šíleně dlouho,museli jsme je od sebe odthnout...Kluci nakonec nám zamávali a odjeli domů zabalit si na turné a já s Týnou jsme taky odjeli domů pro stan a pro nějaký oblečení....
KONEC
Tak a je u konce další moje ffka...Snad se vám líbila,ale co já vím,moc lidí ji nečetlo.Už teď pracuju na jiný ffce,tak snad se vám bude líbit.Asi jste si všimli tohohle otevřenýho konce a ano,je to schválně.S mou příběhovou sestrou Týnou vymýšlíme další řadu,tak napiště,jak se vám líbí a jestli chcete další řadu...:-Da tady jsou zase takový ty statistiky...
Zavoláme jim!
Počet dílů: 7,
Doba psaní: přesně tři měsíce a jeden den(začala jsem 15.října),
Doba,strávená u počítače,psaním Zavoláme jim!: no,přiznám se....moc ne,
Oblíbenost: No moc velká ne,komentáře tu byly jen od jednoho člověka a to od Týny...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama