close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Turné aneb cesta za láskou-XXVI.

14. srpna 2007 v 20:40 | ahaj |  Ff-Turné aneb cesta za láskou
ADUSH
,,Ne,Bille,to ne,to neuděláš!Bille,to si nedovolíš!"vřeštěla jsem na celý kolo.Lilith se smála a Tom i ostatní se taky uculovali.Byla jsem úžasně vyhřátá a jen ta představa,že je Bill stejně studenej jako ta voda,mi naháněla husí kůži.Už jsme byli u hrany bazénu a Bill se rozpřahoval,že mě do tý vody hodí,tak se u něj objevila tak čtrnáctiletá holčina s památníčkem a propiskou.
,,Ty jsi Bill kaulitz?A dáš mi podpis?"žadonila.Doufala jsem,že mě Bill položí a bude se věnovat tý holčičce a já mu stačím někam utéct,protože se mi do vody fááákt nechtělo.
,,Moment,hned se ti budu věnovat…"řekl místo mýho položení,rozpřáhnul se a fakt mě do tý vody hodil!Brrr,to je ale studený!!!A navíc mám totálně poníčenej make-up!JÁ HO ZABIJU!!!Vylezla jsem z vody,třásla jsme se po celym těle zimou a mířila si to rovnou k Billovi.
,,Bille,je po tobě!!!"řvala jsem ještě deset metrů od něj.Bill mě jen zpozoroval,skrčil se a schoval se na tu holčičku,která měla ještě pořád otevřenej ten svůj památníček.
,,Přece neublížíš takový malý nevinný holčičce!"smál se Bill.Ta holka pořádně nechápala,co se děje,ale bylo jí to jedno,hlavně že jí za ramena drží její idol,Bill.Užuž jsem ji chtěla oběhnout a Billa chytit,ale ona se znova ozvala.
,,Ty seš Adus,že?Dáš mi taky podpis,prosím?"žadonila.Já se trochu uklidnila a usmála se.Chytla jsem propisku,načmárala jí tam krásnej podpis a ona odešla.Chvilku jsme se za ní s Billem koukali a pak mi došlo,že jsem ho vlastně chtěla zabít.
,,Bille…?"houkla jsem a vyřítila se na něj,jakmile se na mě otočil.Věděl,že mi nestačí utéct,tak mě chytil,což bylo v mý plný rychlosti celkem težký,ale podařilo se.Trochu mě nadzvedl a odtáhl zase ke kraji bazénu a jak jinak,opět mě tam hodil.Tentokrát jsem ho zachytila,takže letěl za mnou.Blbli jsme ve vodě jako malí děti.Nakonec jsme toho nechali a začali se v objetí líbat,ale jen moment,protože my se vlastně k sobě nesměli přiblížit,jako kluk a holka,pouze jen jako kamoši…Tak jsme se potopili a vyplavali jen,když nám už docházel dech…;-)
NIKA:
Jsem ráda,že jí to už přešlo. Alespoň na teď.Ale už by to vážně chtělo profesionální pomoc,sama se z toho potratu a toho všeho po psychický stránce nedostane.Navíc se šíleně změnila.Dřív…Byly jsme jako sestry.Ale teď?Šíleně se uzavřela do sebe a za to všechno může ten hajzl hnusnej,doufám,že pan Tobias Morelli shnije ve vězení!Za to,co Adush udělal bych ho nejradši zabila.Až přijedeme do Německa,což bude brzo,protože odtud z Belgie jedeme do Německa,musim jí přemluvit,aby šla k nějakýmu cvokaři.
ZPĚT U MĚ:
,,Ke cvokaři?Zbláznil ses?"zvýšila jsem hlas.Čekali jsme s Billem v tourbusu,než se ostatní uráčí přijít z toho bazénu.Si tam to oblečení snad vyráběj.Nejdřív bylo všechno v pohodičce,povídali jsme si,ale pak Bill stočil řeč k tý maličkatý dvouletý holčičce.Byla tak krásná.Když si představím,že takhle krásný mohlo bejt moje dítě…Ne,prostě s tim končím,vážně si občas přijdu jako blázen.Ale já nejsem blázen ani nic podobnýho a za cvokařem nepůjdu!
,,No tak,lásko,přestaň se už trápit,nemůžu se koukat na to,jak se mi po psychický stránce sypeš pod rukama.To,že půjdeš k psychiatrovi neznamená,že seš blázen.Navíc,on je jedinej,kdo ti může pomoct."domlouval mi Bill.Už mě s tím vytáčí,to je každou chvíli,měla by ses jít léčit,je to s tebou zlý.Až si začnu sama se sebou povídat,bude to vážný.Já jsem naprosto zdravá,po všech stránkách!
,,Ne Bille,přestaň s tim,jak jsem na tom špatně,já jsme náhodou naprosto zdravá.Sama poznám,kdy to je špatný a do tý doby mě nikdo nedonutí jít k psychiatrovi!"řvala sem už na celej tourbus.Nevšimla jsme si,že se za mnou objevilo celý osazenstvo busu.Zatímco se ostatní taktně rozešli pryč a bus se rozjel,Nika mi domlouvala,že má Bill pravdu,protože jí asi hned došlo,o čem jsme se bavili.Už mě to fakticky začalo vytáčet.
,,DEJTE MI UŽ VŠICHNI POKOJ!!!SAMA POZNÁM,KDY NĚCO POTŘEBUJU,A CO NEPOTŘEBUJU JSOU DVĚ PŘECITLIVĚLÝ CHŮVY!!!"zařvala jsem na celej tourbus a zalítla do postele.Nikdo si za mnou netroufl tak hodinu.Já jen ležela,koukala do zdi a snažila se ten vztek umírnit.Za hodinu přišel Bill.Lehl si ke mně,políbil mě do vlasů a začal se omlouvat,že mam pravdu.Ale já si ve skrytu duše občas taky řekla,že se potřebuju léčit.Ale moje ego tuhle myšlenku hned zahnalo a vlastně má pravdu(jako to ego).Já nejsem nemocná,nemusím se léčit.S touhle myšlenkou jsem usnula.
Večer jsme měli ten rozhovor,takže jsem se moc nenaspala.Všechno bylo fajn,celkem příjemný otázky,po tom s tím Tobiasem to byla hrůza.Poté jsme zalezli do hotelu,co jsme měli objednanej,umyli se a šli spát.Celej den jsme se připravovali na nadcházející koncert.Od šesti jsme začínali.Zase to bylo tak úchvatný jako vždycky.Ječící fanoušci,kteří nás milujou,kteří zaplatili spoustu peněz jen,aby nás mohli vidět,slyšet naši hudbu.Byl to naprosto nádhernej pocit.Tak a teď už jedene zase do naší vlasti.Odtamtud pojedeme ještě na další koncerty,ale už se tam těšim.Zase budu moct mluvit německy někde jinde než u nás v tourubse.Obzvlášť,když mi tady skoro každej cpe nějaký psychiatry a psychology.V Německu se trochu zdržíme,navštívíme rodiny a tak,uděláme spoooooustu rozhovorů a převezmeme nějaký ceny a zase vyrážíme.Těsně za hranicema jsme se stavili v nějakym motorestu na jídlo,kde nás samozřejmě poznali hned lidi,takže ze zastávky na půl hodiny se stala zastávka na hodinu a půl.Přijeli jsme dopoledne,takže jsem rovnou jeli všichni k sobě domů za rodiči.U nás bylo přivítání naprosto bouřlivý.Nikdo se ode mě nechtěl hnout,pořád mě obletovali a říkali jak jsem zhubla.Jo,na turné jsem moc nejedla,navíc mě pořád strašilo ve snech to moje miminko.Takže se ani moc jíst nedalo,když vám ve snu umírá vaše vlastní dítě.Doma jsem ale moc dlouho nezůstala,protože jsme museli už ve tři bejt v hale,v který jsme vystupovali.Obvyklej postup.Zvukový zkoušky,Pak rozezpívání a každej nástroj sám.Radši už mi o tom cvokači pomlčeli,protože si mě asi nechtěli znepřátelit těsně před koncertem.V šest nám to začalo.Všechno jako vždycky,až na to,že prostě tohle se nadalo zařadit do stereotypu,tohle byl naprosto neopakovatelnej zážitek.A když jsem v prvních řadách zaznamenala transparent BLACK KILLERS MILUJEME VÁS,málem jsme se rozbrečela,bylo to úžasný.Nechtěla jsem jít do šatny,chtěla jsem počkat na kluky.Když se po dvou hodinách přiřítili naprosto spocený,šli jsme s Billem do šatny.Ostatní nás z naprosto nepochopitelnýho důvodu nechali samotný.Bill se šel vysprchovat a já se uvelebila na jednom křesle.Pak jsme si všimla na stole ležících novin.Otevřela jsem je,koukala jestli někde nejni zmíňka o nás.A jo,je tu něco o mě a….rychle jsem to přečetla a noviny mi spadly z ruky…
NIKA:
Koncert na domácí půdě je snad to nejlepší,co pro nás může bejt.I Adush byla živá,oči jí svítili a v jednu chvíli se jí i zalily slzama.Asi si všimla toho pěknýho transparentu.No po koncertě jsme čekali na kluky,až to dohrajou taky.S Tomem jsme se šly projít po zákulisí.Za patnáct minut jsme se vrátili,jaký bylo ale moje překvapení,když jsme s Tomem ruku v ruce vešli do šatny a uviděla jsem tam šílenou scénu.Adush v neskutečnejch záchvatejch pláče a Billa,jak kolem ní skáče a snaží se někam dovolat.Přisločila jsme k Adushce a tázavě se podívala na Billa.
,,Co se stalo??"zeptala jsem se vyděšeně.Adush se celá klepala,pořád brečela a mumlala,že za něco může.
,,Nervově se zhroutila.Volám psychiatrovi,ke kterýmu chodila moje máma,když se rozváděli s tátou."houknul na mě Bill.
,,A co se jí stalo?Jakej to má důvod?"zeptala jsem se ho,zatímco jsem k sobě Adush tiskla a ona se mi klepala v náručí jak podchlazenej ratlík.
,,Se na to podívej sama."řekl a hodil po mě noviny.,,Strana 5"dodal ještě a já už listovala.Našla jsem správnou stranu a za chvilku mě to bouchlo do očí…
Konec 26.dílu
(ahaj)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama